Ráno jsme měli nastavený budík. Jeden by se mohl podivovat proč jsme se pořádně nevyspali, když jsme byli na hotelu, nikam už jsme nemuseli a hlavně v posteli bylo teplo. Důvodem byla slíbená snídaně. Šéfík nám řekl, že se snídaně vydává od 8 od rána, takže budík byl na 7:45. Bylo poměrně jasné, že tam krom nás není skoro nikdo a že nám to nejspíš opravdu nikdo nesní ... asi sichr je sichr a Češi jsou Češi, že :))
Pěkně v ponožkách jak den předtím večer jsme nacupkali do restaurace a začli se slečny vyptávat co mají dobrého. Kávička, vajíčka a veka s džemem zněly hodně dobře. Natlačili jsme jak za mlada a šli na zpět na pokoj. Cestou jsme ještě zjistili do kdy máme vyklidit pokoj, protože za další noc se nám vskutku platit nechtělo. Zároveň jsme ale věděli, že vlak nám jede až v sedm večer a že venku je kosa a tak jsme chtěli pozevlit na pokoji co nejdýl to šlo. Limit byl ve 12, což bylo super (typicky na hotelech myslím bývá do 10).
Na pokoji jsme pak ještě tlačili zbytky vlastních zásob, pobalili si krosny a pak čuměli na telku - dávali zrovna Bear's Grills survival a pak McGyvera, takže to bylo stylové :D
Ve dvanáct jsme se zvedli na recepci zaplatili večerní útratu a šli na vlakáč s nadějí, že si tam schováme někde bágly, abychom mohli po městě zevlit nalehko. To se povedlo a u nějaké babi na pokladně jsme to tam nechali.
Pak jsme šli do centra. Pomalu ale jistě jsme koumali, kde se najíme ... hned na začátku jsme viděli nějaké polední meníčka za 12 lei. To je zhruba stejná cena jak u nás, takže jsme si řekli, že to prubnem. Hospoda vypadala celkem luxusně, tak jsme si říkali, že to bude dobré. Na výběr bylo ze dvou jídel - pizza a smažená játra. Týpek dělal že umí anglicky, ale bylo to slabší. Objednali jsme si tři pizzy a tři piva. Dostali jsme tři piva, jednu pizzu a dvoje játra. Týpek že prý nám vysvětloval, že pizzu už má jen jednu. No, už to leželo na stole, hlad jsme měli, takže jsme se pustili i do těch jater. Nebyly nic moc, ale oproti té pizze (tu nakonec měl Kajoš), to byla výhra. Dopili jsme pivko a že půjdem jinam - jednak jsme potřebovali vyměnit další leie ale hlavně se nám tam zůstávat nehctělo. Ovšem než přišel ten číšník, tak to trvalo celou věčnost ... takové služby zákazníkům, navíc zápaďákům ... to se nevidí. Nedali jsme mu ani lei dýška, protože jsme byli maximálně nespokojeni (že my jsme nějaká náročná klientela! :D)
S neukojeným žaludkem jsme šli dál - vyměnit peníze a hledat další jídlo :) Už jsme lezli do jednoho steakhousu, kde též měli napsané meníčka ... když jsme ale vevnitř viděli ty ceny, tak jsme se zase otočili a kam nás vítr nezavál ... samozřejmě do starého dobrého fast foodu :D V místním podání se jménem Super Mamma! Dali jsme si tam kebap s hranolkama a zeleninou, byl toho kotel a stálo to též 12 lei. Ani jsme to skoro sníst nemohli. Měli jsme tam jít hned, ale tak co už :)
Po Super Mammě jsme šli do naší kavárničky Vienna uvést slečnu zonvu do rozpaků. Nebyla tam sice ta stejná, ale pořád to byla spoko obsluha. Seděli jsme tam v podstatě až do šesti hodin a kecali a plánovali trip na příští zimu. Rozhodli jsme se si Fagaraš pořádně narychlo a nalehko projít v létě. Udělat si pořádný záznam trasy do GPS. Natrénovat a pak to dát znovu v zimě. Takže uvidíme příští rok!
Ze Sibiu jel vlak načas, byl to naštěstí kupéčkový vlak, takže jsme měli radost, že se aspoň vyspíme. Když přišel průvodčí začal do nás hučet, že nemáme místenku. Tu jsme vskutku neměli a ani jsme neměli v plánu ji kupovat :) Neměli jsme žádné leie. Na to byl týpek připravený a chtěl po každém 4E ... bylo to dost, ale chtěli jsme hlavně ať dá pokoj, takže bychom mu to i dali .. ovšem měli jsme nejmenší jen 20E bankovku a týpek neměl nazpět. Takže jme to vyřešili tak, že jsem mu dal dvě dvoueurovky mince, on si je dal do kapsy, zeptal se esli jsme studeni a hned to šlo i bez místenek :)
Cesta ubíhala dobře, páč jsme spali. Z Budapešti do Břeclavi mělo EC zpoždění (už to byl totiž vlak ČD nebo Slovenských drah), takže nám ujelo EC do Brna, ale nějak nás čas netlačil, takže jsme jeli dalším vlakem co jel o hodinu později. V Brně jsme s Pepou byli někdy po jedné. Šli jsme vrátit vercajk do půjčovny a tím skončil trip.
Trochu mě mrzí, že jsme nezvládli to co jsme zvládnout chtěli, ale halt někdy se nezadaří. Výhodou je, že díky sponzorskému daru 10 000 Kč na výpravu, který sehnal Kajoš a díky tomu, že hodně vybavení taky dokázal půjčit kde se dalo, nás celý výlet nestál skoro nic. Příští rok už tomu Fagaraši ale dáme na prdel :)
Žádné komentáře:
Okomentovat