Ráno, před desátou když jsme se vzbudili do krásného (ale chladného) počasí, jsme zjistili, že to parkoviště bylo tak nějak placené a my tam stáli dost dlouho bez placení. Tak jsme se rychle sebrali a po česku se vytratili :) Zastavili jsme jinde a natlačili chleba s cottage cheesem.
Pascal přijel na čas (no, není se čemu divit, jel buď se Švýcarskými nebo Rakouskými drahami, takže standard). Už z dálky byl poznat podle batohu a výbavy - nikdo menší s větším batohem obloženým lany a cepíny tam nebyl :)) Přivítali jsme se a šli k autu se domluvit kam pojedem a co vyšlapem. Po poradě jsme vyrazili směr Sulzenauhutte.
Už cesta z Innsbrucku do údolí byla úchvatná (samotný Innsbruck je neuvěřitelné město - je obehnaný skalnatýma horama ze všech stran - sněhem pokryté vrcholky vypadaly geniálně - když jsme se vzbudili, všem třem nám spadla čelist a dostali jsme ze sebe jen wow).
Auto jsme nechali na parkovišti v údolí. Přebalili batohy a naložili materiál a jídlo na tři dny. Brali jsme raději i stany, protože jsme nevěděli jestli bude winterroom chaty otevřený. Cesta nahoru vedla kolem hezkých vodopádů. S tím těžkým batohem a velkým spánkovým deficitem se mi šlo hodně z tuha a docela jsme potil krev.
Až k chatě to bylo převýšení zhruba 700m. Počasí se ale pořád drželo krásné a tak přes velkou námahu jsem si i cestu k chatě užil. Zhruba 400 výškových metrů před cílem byla plošina kde byla další chata. U ní byl takový svislý šutr, na kterém si kluci zaboulderovali.
K naší Sulzenauhutte jsme dorazili někdy po druhé hodině. Chata byla samozřejmě zavřená, ale winterroom byl otevřený a prázdný. A nutno říct, že mrtě luxusní. Byly tam postele, deky, polštáře, kamna, dřevo ... no prostě high standard. Chvíli jsme zvažovali jestli přecijen nepostavíme stany, protože tohle byl až moc luxus, ale pak jsme si řekli, že když už je ta možnost, tak toho využijeme.
Trochu jsme se najedli, připravili vercajk a šli ven udělat si přípravu na ledovec - Pascal nás naučil jak se na ledovci uvázat, řekl nějaké zásady a rady atd. Přestože jsme vlastně nic nedělali, do chaty jsem se vrátil dost unavený. Uvařili jsme večeři (těstoviny s lunchmeetem a zbytek bulguru). Po jídle jsme si pak ještě hráli chvilu s lavinovýma pípákama (Pascal je dotáhl a ukázal, jak se s nimi pracuje).
Spát jsme šli brzo, protože plánovaný budíček další den byl v 5:30 (předtím jsme ještě nachystali všechen matroš do batohů, aby nás to ráno nezdržovalo).
Žádné komentáře:
Okomentovat