Datum se stanovil na víkend 13. - 14.4. a místo kde jinde než na Honzověchatě na Vysočině. Sjela se perfektní (klasická) parta a protože se Pepa už vrátil zpět do ČR, tak se samozřejmě též dostavil, protože zabíjačku by si ujít opravdu jen tak nenechal :)
Na Apaluchu jsme dojeli už v pátek večer, a co bylo dobré, tak auty - Pepa totiž v Brně měl auto a tak ho vzal a ještě s Honzou a Kamilem jsme byli první (což dává smysl, protože klíče měl Honza). Zatopili jsme (ve starém baráku byla pořádná kosa - samozřejmě větší než venku), pak se postupně sjeli ostatní. Zahájilo se popíjení slivovičky, tak jak to na zabíjačce má být - první byla na řadě Pepova. V pátek jsme moc dlouho neblbli, protože další den se muselo samozřejmě vstávat hodně brzo, aby se vše stihlo udělat.
Honza s Jirkou v sobotu vstávali už v 5:30 a jeli pro prase. Sranda byla, že ne úrovni toho v jakém stavu to prase vlastně dostaneme, existovalo několik úrovní šumu a domněnek. Já jsem očekával, že budeme mít už zabité prase, ale nijak nezpracované, prostě jen zabité. Někteří očekávali, že budeme zabíjet to prase od začátku :) Každopádně poslední slovo měl pán, od kterého jsme prase kupovali a ten pochopil, že chceme zabité a předporcované :)) Takže když Honza s Jirkou ráno přijeli (v 7, kdy my už jsme byli připravení začít) a ukázali co mají v kufru tak jsme se divili. Prase bylo přeřezané na poloviny (včetně hlavy a oddělené nohy. Ukázalo se to jako ideální, protože kdybychom to dělali od začátku, tak nemáme šanci to celé za ten jeden den zvládnout. Ono totiž i s takhle předporcovaným prasetem je mrtě práce. Musí se stahovat kůže z některých částí, ořezávat sádlo, vykosťovat kýty, nakrájet a vyškvařit sádlo, naporcovat maso a hlavně mlýt a mlít na jitrnice, jelita, tlačenku a klobásy.
Na začátku jsme se rozdělili na dvě skupiny - inženýrskou a řeznickou. Inženýrská dostala za úkol postavit udírnu (ano, neměli jsme kde vyudit klobásy), ale měli jsme spoustu cihel a protože hlína byla rozmáčená, tak i kvalitní pojivo :) Já jsem se přidal do řeznické skupiny a stahoval jsem, vykosťoval jsem a porcoval maso. Kluci spíchli udírnu jak lusk (instalace komínu a disputace ohledně tahu je k nezapomenutí :))
Počasí bylo celkem dobré, ale poměrně aprílové - většinu času svítilo sluníčko, ale každých dvacet minut začalo pršet, takže jsme pořád všecko přenášely z venku pod střechu a zpět (zpět, protože jsme chtěli být na vzduchu a taky venku bylo lepší světlo).
Pro mě velice zajímavá část byla příprava prejtu a jeho ochutnávání za syrova (aby se vyladily chutě) - ukázalo se, že spousta lidí má problém ochutnat zejména prejt do jelit, kde je syrová krev. Mě to problém nedělalo ani v nejmenším a naopak jsem to zkusit chtěl.
Jako zkušení klobásoplniči jsme se Pepou ujali funkce plnění střev jak klobás, tak jitrnic a jelit - Pepa mlel (=pnil) a já nasazoval střívka a odebíral. U jitrnic a jelit to ovšem byla pouhá část celé výrobní manufaktury, kde bylo potřeba jak vymývat střeva, tak je krájet a dávat na konce špejle, tak i naplněné jitrnice/jelita zase špejlemi uzavírat. Během chvíle jsme si v naši manufaktuře vypracovali opravdu dobrý systém, který frčel jako hodinky. Těžká pásová výroba :)
Trvalo to celé hodně, hodně dlouho. Naplněné klobásy a dané do udírny, naplněné jelita a jitrnice spolu s naplněnýma tlačenkama jsme měli někdy kolem šesté. Což je od sedmi hodně dlouhá doba - celou dobu jsme byli na nohách a krom krátkého oběda jsem se nijak moc nezastavili (samozřejmě to, že nás bylo 15 všechno usnadňovalo, protože jednak mohly vznikat ty pásové manufaktury, ale taky protože jsme se aspoň mohli střídat, když už někdo nemohl).
Pak započal proces vaření jitrnic a jelit, který se táhl až skoro do půl desáté večer. Oboje se musí dávat do hrnců v malém množství, aby se jitrnice navzájem nerozpíchaly svými špejlemi a tak se nedalo vše zavařit naráz. Protože kamna, na kterých se vařila voda nebyla nijak dokonalá všechno trvalo dost dlouho. Nicméně to už aspoň nebyla namáhavá práce a de-facto se sedělo a popíjelo a občas se tam hodila nová dávka a vyndala stará.
Obecně - během celého procesu se pořád popíjela slivovička a pivečko, tak jak to má být. Taky se pořád uzobávalo ze všeho co se zpracovávalo. Na večer jsme si upekli žebra. Mňam!
Pak jsme byli všichni brutálně unavení, ale stejně se začalo pařit, zejména pak hrát na kytary a zpívat, což já prostě vždycky ocením. Byl jsem moc rád, že se Pepa (který ze začátku nechtěl) nechal přemluvit a začal hrát. Když hraje Pepa tak to mám pocit, že si vždycky zazpívám nejlíp, protože má stejně položený hlas a zpíváme tím pádem ve stejné tónině, ale hlavně známe stejné songy a hraje moje oblíbené. Dobré po dlouhé době ho zase slyšet hrát.
Přestože jsme to táhli až do tří do rána, jsme ráno vstali překvapivě brzo - v 10 jsme už snídali venku - bylo krásné počasí, sluníčko a teplo. Moje první letošní venkovní snídaně. Samozřejmě jsme posnídali jelita a jiné lehké věci :D Rozdělili jsme výslužku (každý dostal klobásy, jitrnice, jelita, tlačenku, sádlo a škvarky) a jeli kolem poledne do Brna.
Mega dobrá akce!
Žádné komentáře:
Okomentovat