26.4 - 27.4. - Puťáček Vémyslice -> Tavíkovice

Původně jsme se s Tondou rozhodli, že si vezmeme volno i na pondělí a úterý, spojíme víkend se svátkem 1.5. a pojedeme na trip od Srbska. Michal vypadal, že se přidá, ale nakonec se všem změnili plány a Michal potřeboval vyjet až v sobotu a já se potřeboval vrátit už v úterý a Tondovi tam vlezly meetingy, takže jsme se rozhodli, že Srbsko necháme na jindy až bude víc času, protože by nemělo cenu strávit dva dny ve vlaku, a necelé dva dny tam.

Rozhodli jsme se proto pro jednoduchý puťáček blízko Brna. Tonda zmobilizoval přes FB kamarády a chytl se Roman s Janou, kteří navrhli, že bychom mohli spáchat puťák Vémyslice -> Tavíkovice a my s Tondou souhlasili.

Vyjeli jsme v pátek hned po práci. Vlak do Moravského Krumlova jel v 17:54, tam jsme přestooupili na bus do Vémyslic a na místě jsmě byli někdy po sedmé. Celý den bylo opravdu letní počasí a tak ve vlaku jsme si udělali pohodičku s tradičním lahváčem a než jsme z Vémyslic vyrazili na cestu, jsme si dali ještě jednoho Brnarda v místní hospůdce.

Plán na pátek bylo ujít co nejvíc, dokud budem moct a zakempit to někde. Šli jsme kus i po asfaltce s velice zajímavým výhledem na jadernou elektrárnu Dukovany. Za dědinkou Tulešice jsme se ztratili (jak říkám - trip bez komplikací není dobrý trip :)) a hledali jsme dost dlouho cestu po tmě, s čelovkama. Ale protože nás nic nehonilo, tak jsme prostě začali hledat místo, kde se dá roztáhnout karimatka a přespat. Stan jsme neměli, protože bylo krásně, teplo a hlásili 0% šance deště.

Měli jsme nakoupené špekáčky, cibulku, atd. Takže jsme hlavně chtěli udělat oheň a mít pohodičku se zbylými pivky a tlačivem. Plácek na spaní jsme našli, bylo tam i nějaké suché dřevo, které se dalo použít na oheň, pomocí suché trávy jsme ho rozdělali a pohodička u ohně mohla začít. Panovala super nálada a tlačily se špekáčky. Paráda. Někdy kolem půlnoci jsme zalehli a šli spát.

Takhle dobře se mi venku snad ještě nikdy nespalo. Opravdu jsem usnul okamžitě a spal až do rána, bylo mi akorát teplo, no zkrátka jsem se vyspal do růžova :) Ostatní to měli stejně.

Ráno jsme posnídali a vyrazili jsme do cíle našeho putování. Cesta vedla proti proudu říčky Rokytná a bylo to tam fakt krásné. V podstatě rovina, ale moc hezký les a krajina. Mrtě mi dával pokouřit pyl, protože všecko bylo rozkvetlé a kýchal jsem jak za mlada. Ale dobrou náladu to zkazit nemohlo.

Čupali jsme si to ve velice dobrém tempu a tak se stalo to, že jsme v cíli byli už v jednu odpoledne :) Rozhodli jsme se, že jsme všichni spokojení, že to bylo super a že zajdem na chálku. Dojeli jsme teda do Moravského Krumlova a tam jsme si v hospodě dali pivko a jídlo. Měli tam krásné vesnické porce za vesnické ceny, takže paráda :) Pak z Krumlova vlakem domů.

Všichni jsme byli maximálně spokojení a příjemně unavení ze sice krátkého, ale zato super puťáčku. Je potřeba objevovat i hezká místa skoro "za barákem"!

25.4. - Poprvé na hokeji - CZE:FIN

Na čtvrtek večer jsem měl s Tondou koupené lístky na České hry, které se již nějakým rokem hrají v Brně. Už dlouho jsem se chtěl poprvé konečně dostat na hokej na živo a ideálně na nároďák. No a tohle přesně hrálo do karet - lístky jsme kupovali už dávno, hned jak začal předprodej.

Super je, že stadion je asi 10 min pěcha z práce, takže jsem šel přímo, protože to začínalo v 18:00. Na staďáku hned securiťáci chtěli vidět batoh a zakázali mi pití, takže jsem ho tam musel nechat (asi aby lidi neměli čím házet nebo tak něco).

Seděli jsme ve čtvrté řadě na straně, kde 2 třetiny byl český tým. Na brněnském stadionu je super to, že je opravdu malý. Bylo krásně vidět úplně všecko a ze čtvrté řady obzvlášť. A byl to fakt zážitek! Zápas byl super (i když bylo vidět, že to není mistrovství nebo olympiáda a hráči se místy šetřili - na obou stranách).

Je to opravdu jiný level, než to sledovat v televizi. Člověk má fakt přehled kde se co děje, kdo je u puku, ale hlavní je samozřejmě ta atmosféra! Bylo tam silné fanouškovské jádro v sektoru na stání na straně české střídačky. Bubny, skandování, pokřiky. Byly i mexické vlny :)

Co se mi nelíbilo byly pokřiky některých ožratých lidí klidně před vlastníma malýma děckama, ale moc toho nebylo a myslím, že to bylo pořád v rozumných mezích. Celkově to byl super zažitek, taky protože jsme vyhráli 3:2 :)

22.4. - 24.4. - Výjezní zasedání TLs

Na první tři pracovní dny tohoto týdne byl naplánován pracovní výlet - výjezdní zasedání manažerských pozic. Bylo to již druhé zasedání (na tom loňském jsem nebyl, kvůli škole), tentokrát se konalo v Jeseníkách, konkrétně na chatě u Starého města p. Sněžníkem.

Plán byl první den se věnovat výhradně práci a pořešit všechna témata, která byla naplánovaná, druhý den pak výlet na Kraličák (alternativa pro ty, co nechtěli výšlap byl výlet na Dlouhé Stráně + byla skupina kuchařů, kteří vařili guláš pro ostatní až se vrátí).

Vyjeli jsme v 8 ráno z Brna autama, já jsem jel s Tondou, Lukášem a Martinem. Cestou jsme se stavili u Martina doma (ukázal nám barák, který spravuje a kde žije). Vyjeli jsme jako poslední a kvůli několika zastávkám jsme taky poslední dojeli. Když kluci před náma jeli Hanušovicema, neodolali a koupili bečku Šeráku (volali nám esli mají vzít velkou nebo malou, řekli jsme, že malou, protože přece je to pracovní zasedání). Tonda pak později po cestě ... "Hm ... doufám, že to nenarazí hned, potřebujem pořešit dnes všechny ty věci. Ale ne, nenarazí ... oni se mě bojí". Zhruba za 10 minut volali kluci znova s tím, esli už jsme za Hanuškama, nebo tam teprve budeme projíždět. Že prý bečka dochází a už je tam tak třetina, ať koupíme ještě jednu :D Takže jsme se zastavili v Hanuškách, koupili další bečku šeráku a taky hafo masana gril, protože jsme se dozvěděli, že je tam luxusní venkovní gril.

Dojeli jsme a zábava v plném proudu. Akorát se šlo na oběd. Tam se to ulidnilo a po obědě až do večera jsme opravdu řešili věci. Samozřejmě neformálně a každý si popíjel to pivko, ale řešilo se. Bylo super, že jsme všechno mohli dělat venku, protože bylo opravdu nádherně.

Další den nás čekal výlet na Kraličák. Vedoucím jsem byl já, přestože stav mojeho kolena mi nedovoloval se držet pořád vepředu. Terén byl celkem náročný, protože tam bylo ještě hafo sněhu (místy po kolena), který odtával a všude tekly potůčky odtátého sněhu. Takže během chvíle jsme všichni měli bazénky v botách. Ale čupali jsme a vrchol jsme dobili :) Dolů jsem se bál jak to zvládne koleno, měl jsem ale s sebou trkové hůlky, takže jsem se hodně podpíral o ně, šel jsem pomalu a bylo to spoko. Super výlet.

Po návratu na nás čekal Jurajův ultimátní guláš, který po výletu velice bodl. Pak jsme ještě pořešili jedno pracovní témátko a pak už jen volná zábava. V chatě (baráku) byl i billiard, takže jsme s klukama hráli - velice relaxačně a spíš jsme si z toho dělali s Kubou prdel, ale bylo to super.

Další den ráno se jelo směr Brno - přímo do práce, kde jsem zůstal až klasicky do pěti. Bylo to divné z jakoby víkendu přejít přímo do práce. Ale tak proč ne :) Bylo to super odreagování a přišli jsme díky výletu i trochu chycení od sluníčka. A tak to má být.

Zabíjačka na Apaluše!

Už během akce běžky na Apaluše se Hans zmínil, že by chtěl uspořádat zabíjačku a jestli by o to prý byl zájem. O tom se z moji strany nedalo ani na chvíli pochybovat a byl jsem de-facto první přihlášený. Další lidi se taky vyjádřili, že chtějí a zejména pak Jirka (kterého jsem do tohoto víkendu ani neznal), který byl jediný, kdo věděl přesně co a jak a byl tedy šéfem celé akce z hlediska odbornosti.

Datum se stanovil na víkend 13. - 14.4. a místo kde jinde než na Honzověchatě na Vysočině. Sjela se perfektní (klasická) parta a protože se Pepa už vrátil zpět do ČR, tak se samozřejmě též dostavil, protože zabíjačku by si ujít opravdu jen tak nenechal :)

Na Apaluchu jsme dojeli už v pátek večer, a co bylo dobré, tak auty - Pepa totiž v Brně měl auto a tak ho vzal a ještě s Honzou a Kamilem jsme byli první (což dává smysl, protože klíče měl Honza). Zatopili jsme (ve starém baráku byla pořádná kosa - samozřejmě větší než venku), pak se postupně sjeli ostatní. Zahájilo se popíjení slivovičky, tak jak to na zabíjačce má být - první byla na řadě Pepova. V pátek jsme moc dlouho neblbli, protože další den se muselo samozřejmě vstávat hodně brzo, aby se vše stihlo udělat.

Honza s Jirkou v sobotu vstávali už v 5:30 a jeli pro prase. Sranda byla, že ne úrovni toho v jakém stavu to prase vlastně dostaneme, existovalo několik úrovní šumu a domněnek. Já jsem očekával, že budeme mít už zabité prase, ale nijak nezpracované, prostě jen zabité. Někteří očekávali, že budeme zabíjet to prase od začátku :) Každopádně poslední slovo měl pán, od kterého jsme prase kupovali a ten pochopil, že chceme zabité a předporcované :)) Takže když Honza s Jirkou ráno přijeli (v 7, kdy my už jsme byli připravení začít) a ukázali co mají v kufru tak jsme se divili. Prase bylo přeřezané na poloviny (včetně hlavy a oddělené nohy. Ukázalo se to jako ideální, protože kdybychom to dělali od začátku, tak nemáme šanci to celé za ten jeden den zvládnout. Ono totiž i s takhle předporcovaným prasetem je mrtě práce. Musí se stahovat kůže z některých částí, ořezávat sádlo, vykosťovat kýty, nakrájet a vyškvařit sádlo, naporcovat maso a hlavně mlýt a mlít na jitrnice, jelita, tlačenku a klobásy.

Na začátku jsme se rozdělili na dvě skupiny - inženýrskou a řeznickou. Inženýrská dostala za úkol postavit udírnu (ano, neměli jsme kde vyudit klobásy), ale měli jsme spoustu cihel a protože hlína byla rozmáčená, tak i kvalitní pojivo :) Já jsem se přidal do řeznické skupiny a stahoval jsem, vykosťoval jsem a porcoval maso. Kluci spíchli udírnu jak lusk (instalace komínu a disputace ohledně tahu je k nezapomenutí :))

Počasí bylo celkem dobré, ale poměrně aprílové - většinu času svítilo sluníčko, ale každých dvacet minut začalo pršet, takže jsme pořád všecko přenášely z venku pod střechu a zpět (zpět, protože jsme chtěli být na vzduchu a taky venku bylo lepší světlo).

Pro mě velice zajímavá část byla příprava prejtu a jeho ochutnávání za syrova (aby se vyladily chutě) - ukázalo se, že spousta lidí má problém ochutnat zejména prejt do jelit, kde je syrová krev. Mě to problém nedělalo ani v nejmenším a naopak jsem to zkusit chtěl.

Jako zkušení klobásoplniči jsme se Pepou ujali funkce plnění střev jak klobás, tak jitrnic a jelit - Pepa mlel (=pnil) a já nasazoval střívka a odebíral. U jitrnic a jelit to ovšem byla pouhá část celé výrobní manufaktury, kde bylo potřeba jak vymývat střeva, tak je krájet a dávat na konce špejle, tak i naplněné jitrnice/jelita zase špejlemi uzavírat. Během chvíle jsme si v naši manufaktuře vypracovali opravdu dobrý systém, který frčel jako hodinky. Těžká pásová výroba :)

Trvalo to celé hodně, hodně dlouho. Naplněné klobásy a dané do udírny, naplněné jelita a jitrnice spolu s naplněnýma tlačenkama jsme měli někdy kolem šesté. Což je od sedmi hodně dlouhá doba -  celou dobu jsme byli na nohách a krom krátkého oběda jsem se nijak moc nezastavili (samozřejmě to, že nás bylo 15 všechno usnadňovalo, protože jednak mohly vznikat ty pásové manufaktury, ale taky protože jsme se aspoň mohli střídat, když už někdo nemohl).

Pak započal proces vaření jitrnic a jelit, který se táhl až skoro do půl desáté večer. Oboje se musí dávat do hrnců v malém množství, aby se jitrnice navzájem nerozpíchaly svými špejlemi a tak se nedalo vše zavařit naráz. Protože kamna, na kterých se vařila voda nebyla nijak dokonalá všechno trvalo dost dlouho. Nicméně to už aspoň nebyla namáhavá práce a de-facto se sedělo a popíjelo a občas se tam hodila nová dávka a vyndala stará.

Obecně - během celého procesu se pořád popíjela slivovička a pivečko, tak jak to má být. Taky se pořád uzobávalo ze všeho co se zpracovávalo. Na večer jsme si upekli žebra. Mňam!

Pak jsme byli všichni brutálně unavení, ale stejně se začalo pařit, zejména pak hrát na kytary a zpívat, což já prostě vždycky ocením. Byl jsem moc rád, že se Pepa (který ze začátku nechtěl) nechal přemluvit a začal hrát. Když hraje Pepa tak to mám pocit, že si vždycky zazpívám nejlíp, protože má stejně položený hlas a zpíváme tím pádem ve stejné tónině, ale hlavně známe stejné songy a hraje moje oblíbené. Dobré po dlouhé době ho zase slyšet hrát.

Přestože jsme to táhli až do tří do rána, jsme ráno vstali překvapivě brzo - v 10 jsme už snídali venku - bylo krásné počasí, sluníčko a teplo. Moje první letošní venkovní snídaně. Samozřejmě jsme posnídali jelita a jiné lehké věci :D  Rozdělili jsme výslužku (každý dostal klobásy, jitrnice, jelita, tlačenku, sádlo a škvarky) a jeli kolem poledne do Brna.

Mega dobrá akce!