Původní plán byl jet až k Švýcarským hranicím na ledovec do nějakých 3500 m.n.m., ale z toho sešlo po diskusi s Pascalem, který nám poslal linky na sněhové zpravodajství. V té výšce tam ještě by bylo mrtě stěhu - kolem dvou metrů. Takže by to bylo na sněžnice a ideálně na skialpy. My ale chtěli spíš vyzkoušet mačky a cepíny na ledovci. Takže jsme nakonec plán operativně změnili a objednali si ubytko v chatě na začátku Alp nedaleko od Vídně. Nejbližší městečko je Puchberg am Schneeberg. Jsou to nižší Alpy s vrcholy kolem dvou tisíc.
Plán byl jet autem, protože to jednak vyjde mnohem levněji a druhak je člověk mobilnější a není na ničem závislý. Jeli jsme sice nakonec jen tři (já, Pepa a Pája), ale i tak to vyšlo mrtě levněji.
Ve čtvtek jsme teda s Pepou ještě šli do školy na přednášku Petriho sítí, najedli jsme se a vyrazili do Tesca na nákupy zásob. Tam jsme se taky potkali s Pájou a kolem čtvrté jsme vyráželi směr Rakousko.
Cesta ubíhala dobře, žádné velké kolony se nekonaly a někdy kolem šesté jsme byli na parkovišti, kde jsme nechali auto, zbalili si všechny věci do batohů a šli šlapat podél lanovky směrem k chatě Edelweisshutte (1235 m.n.m.) v údolí pod horou Shneeberg.
Měli jsme tam dorazit do 19:00, protože pak už prý neubytovávají, ale když jsme dorazili 19:15, tak to bylo taky ok, protože jsme to ubytko měli objednané a tak s námi počítali.
Byla sranda zase mluvit německy ... všichni tři jsme na tom v němčině asi tak stejně, takže to byla lámaná němčina řízlá angličtinou ... ale s Claudií (šéfka té chaty) jsme v pohodě domluvili (je pravda, že pro jisné přesnější věty jsme použili angličtinu - Claudia uměla i anglicky - ale jinak jsme se snažili spíš německy :)). Dali si jedno pivko za 3.5e a pak se šli nahoru ubytovat :)
Samozřejmě jsme chtěli tu nejlevnější možnou variantu, protože jsme přece Češi a hlavně studenti, že :) Takže jsme si šli lehonut do společného matrazenlageru (místnost s matracemi pro asi 20 lidí). Kažodpádně to bylo hodně luxusní - byly to velké postele s pohodlnými matračkami a dvojitými přikrývkami, byly tam i polštáře, prostě všechno ... za 6 éček za noc totální luxus. Navíc jsme tam byli úplně sami, takže totální win!
Ještě teda předtím než jsme šli spát, tak jsme se domluvili na plánu na pochod další den a taky jsme si ujasnili jak je to s jídlem ... Při objednání to totiž vypadalo, že alespoň jedno jídlo denně je povinné v té chatě - buď snídaně nebo večeře. Tak jsme se na to Claudie zeptali (to je to, kde jsme raději použili angličtinu, protože jsme nechtěli, aby došlo k nějakým omylům ... to jídlo totiž stálo od 5.5 do 7.5 E ... takže tak). Ona nám vysvětlila, že peníze za ubytování jsou Alpenvereinu a to co se projí a propije jde jí ... nenutila nás, abychom si to objednávali každý den, ale bylo vidět, že čeká, že z nás taky něco kápne (což je pochopitelné). Vzhledem k tomu, že na nás byla milá, tak jsme se s klukama dohodli, že aspoň jednu snídani/večeři si za tu dobu dáme + samozřejmě nějaké to pivko.
V samotné chatě byl zákaz jezení i pití mimo prostory restaurace ... ale sama Claudie nám řekla, že esli máme vlastní jídlo, tak že můžem jíst venku na lavičkách před chatou ... takže pohoda :) Vždycky jsme s igelitkou jídla vyšli ven a natlačili vlastní zásoby ... Rakušáci na nás koukali jak na zjevení, asi tam takhle jí jen Češi, co chcou ušetřit :))
Žádné komentáře:
Okomentovat