Původně jsme se báli, že nebudeme mít sníh a že to nebude mít moc cenu ... málem jsme ani nejli. Ale naštěsí se během posledního týdne značně ochladilo a nahoře dokonce i napadl nějaký sníh, takže trip se konal.
Původně nás mělo být 7, ale Zuzka s Fikim nakonec nejeli (Zuzku chytly zuby). Sestava teda byla: Pitr, Pája, Kájoš, Pepa a já.
Začátek byl naplánovaný na 21:00 z Branné, výstup 6km na Troják, kde se zakempí. Kluci jeli z Brna (Kájoš s Pepou se přidali v Olomoci). Já jsem ale potřeboval jet z Brna nejdřív domů, protože jsem neměl karimatku, návleky a jiné věci. Mně do Branné přijížděl vlak až v deset a vzhledem k tomu, že hodina čekání v noci by byla nepříjemná, rozhodlo se, že kluci vyrazí beze mě a já dojedu ranním vlakem v sobotu a potkám je na Trojáku.
Jel jsem teda vlakem 5:35 ze ZH, v Branné jsem byl 7:40. Byla docela mlha, nic moc počasí. Vyrazil jsem po žluté na troják. Ze začátku to šlo ztuha (než se ráno rozchodím, tak je to morda). Každopádně jsem měl relativně slušné tempo a na trojáku jsem byl těsně po deváté. Kluci nikde. Bylo mi jasné, že si nepostaví stan na vrcholu, tak jsem trochu šel do okolí a hvízdal jsem. Žádná odezva. Volal jsem Pepovi, ten měl ale vybitou baterku, takže nic. Šel jsem teda zpět na Volskou louku (poslední značený rozcestník), protože tama by stejně museli jít. Za chvíli mi zavolal Pitr, že jsou kousek od vrcholu a že se tam teda sejdem.
Sešli. Nasadil jsem sněžnice, které mi kluci donesli a vyrazili jsme směrem na Vozku, z Vozky na Keprník, z Keprníku na Červenohorské sedlo. Tam jsme si dali polívku a pivko.
Ze sedla jsme vyrazili na Švýcárnu, kde jsme někde před vrcholem chtěli založit kemp. Ten jsme rozložili těsně u Malého jezerníku. Stany jsme postavili bez problémů, Kájoš navařil luxusní čaj s jehličím, natlačili jsme kotel špeku a bůčku s libanonským chlebem. A pak Pepovo pomelo - typické a ideální ovoce na zimní hike :D
Spalo se dobře. Nemohl jsem sice usnout (ale taky jsme šli spát v osm hodin), ale pak už to bylo v pohodě. Ve dvou spacácích jsem byl jak v bavlnce, karimatka dobrá, zima mi fakt nebyla. Stanové botičky The North Face se osvědčily úplně nejvíc - udržely i mokré a promrzlé nohy v teple! Horší to bylo pak ráno s botama, měl jsem je zevnitř propocené a zvenku navlhlé od roztopeného sněhu (nechal jsem je totiž přes noc v igelitce ve spacáku, aby komplet nezamrzly). Na Ukrajinu je musím navoskovat a před tím než je dám do spacáku, tak sundat všechen led a sníh, aby se neroztopil a nepromočil ty boty, protože přes igelitku se ta voda nemá kam jinam vypařit.
Ráno jsme vstávali v 6 ... no vstávali ... budík byl na 6 :) Z teplého spacáku se nikomu nechtělo. Kažodpádně jsme se tak kolem 6:20 rozhýbali, natlačili tuňáka a začli pakovat tábor. Bylo docela peklo vlézt do mokrých studených bot. Ale co už.
Vydali jsme se na Švýcarnu. Hned na začátku cesty nás čekal docela řádný kopeček a ten nám dal všem fakt zabrat. Docela jsme to nedávali. Taky bylo pěkně hnusně - fučel vítr, byla mlha a bylo fakt nepříjemně. Pepovi dokonce začal omrzat noc - měl ho z jedné strany úplně bílý.
Každopádně jsme to zdolali a na Švýcarně jsme byli těsně po osmé. Tam bylo pro neubytované oficiálně zavřeno - otevírali až od devíti, ale když viděli že jsme přišli s batohama a bylo evidentní, že jsme v hotelu nespali, tak nás pustili dovnitř a dali nám teplý čaj a kofolu :) Lidi co tam byli ubytovaní a byli zrovna na snídani na nás čuměli jak na zjevení ... parádní pohledy :) Zjistili jsme na teploměru tam, že v těch osm ráno bylo -16 ... to znamená, že přes noc jsme museli spát tak v -18, což se dá považovat za dobrý trénink na Ukrajinu, o moc horší to už snad nebude.
Ze Švýcárny jsme měli namířeno na Praděd, po neznačené cestě, abychom taky pořádně proklepli sněžnice. To se docela i povedlo (i když je pravda, že 95% toho našeho tripu bychom dali lépe bez sněžnic než s nimi, ale chtěli jsme to vyzkoušet).
Na Pradědu jsme si dali polívku a pivko. To už byl defacto konec tripu, už nás čekal jen sestup na Ovčárnu a pak z Hvězdy busem do Olomouce a pak do Brna. Na Ovčárně jsme se usadili a dali nějaké pivka, natlačili zbytky zásob (Kájoš měl parádní domácí uzené). Na Hvězdě pak ještě šeráček a failovní drštková, v buse jsme dorazili slivovici a bylo veselo. Fakt super trip, neděle už taková vyloženě odpočinková, ale sobota měla hodnotu z hlediska tréninku.
Ukrajina ale bude mazec, musím ještě pár věcí před odjezdem poladit. Zejména boty - pořádně navoskovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat