Let domů a přílet do ČR

Čekal nás docela dlouhý let. Vzhledem k tomu, že jsme měli letenku přes Frankfurt a podle toho jak nám všichni říkali, že je to tam zabité, tak jsme čekali opravdu dost dlouhý let ...

Z Trondheimu do Osla to letělo všechno podle plánu a na čas. V Oslu jsme pak zjistili, že všechny lety do Frankfurtu jsou zrušené. Takže jsme zašli na check-in desk a tam jsme se paní zeptali jak to hodlá pořešit. Ta to okamžitě začla koumat a vykoumala, že nejbližší let jak se dostat do Prahy bude přes Dusseldorf letem, který odlítal jen o dvě hodiny později než náš původní let do Frankfurtu. Takže nám vystavila nové boarding passy do Dusseldorfu a vystavila novou letenku z Dusseldorfu do Prahy. Též zavolala kamsi, aby nám přeložili zavazadla (ptala se jak vypadají). Za nepříjemnost se nám omluvila a spolu s omluvou nám ještě dala každému 150 NOK kredit na jídlo na letišti. Velmi dobrý deal. Měli jsme hlad jako prase a tak to bodlo.

Na letišti jsme potkali kočku, co též letěla z Trondheimu. Dřív jsme se s ní nebavili, ale já ji znal od vidění z přednášek Norwegian history a taky bydlela v Moholtu. Též letěla do Frankfurtu a též ji dali let do Dusseldorfu místo toho, takže jsme čekali spolu - bylo mnohem příjemnější čekat ve více lidech.

Též jsme tam na letišti potkali japonku, co nám dělala sushi u Sandry - se svoji kamarádkou z Koreje letěly do Paříže, ale jejich let zrušili a museli letět až o dva dny později - dostali hotel zdarma - docela hezký výtet po Oslu zdarma si udělaly :)

V Dusseldorfu jsme si pak museli jít vyřídit boarding passy do kanceláře ČSA - tu mělo ČSA společnou s ještě dalšími asi 10 společnostmi a tak tam byla docela fronta ... nebylo to tak strašné. Všechno proběhlo jak mělo a my odletěli v pohodě (letadlo mělo půlhodinu zpoždění, ale to je v klidu v porovníní s jinými lety ten den). V Praze jsme byli něco po deváté večer. Zavazadla nám přijela v pořádku též.

První věc, kterou jsme udělali - zašli jsme si na "typicky české" jídlo ... dali jsme si v KFC kyblík :) Nakoupili nějaká pivka do vlaku a půlnočním vlakem jsme spolu s bandou komeťáků (v Praze hrála Kometa) vydali směr Brno ... docela jsme si to nedávali ... to prostředí, obzvlášť Brněnské nádraží je fakt humusové, do toho hnusné počasí ... a depka byla na světě jak malovaná ...

Teď už je potřeba si jen zase zvyknout. Návrat z ráje je prostě těžký.

Final goodbye :(

V úterý to přišlo - odjezd - vstal jsem podle plánu v 7, dal si sprchu a nasnídal jsem se (ještě než jsme šli spát, tak jsme s Meg udělali naše oblíbené tuňákové sendviče) ... v 7:45 pak vstala i Meg.

V osm jsem musel vycházet, protože jsme byli domluvení s Pepou, že pojedem raději s dostatečným předstihem. Dal jsem Meg klíče a laundry card, protože ta byla domluvená s Patriciou, že jí dá svoje i moje klíče, aby to vrátila do SiT officu (tak nějak jsme to oba s Meg předtím zazdili - měli jsme si totiž už v pondělí, když byl office otevřený jít vyzvednout obálku, kam se ty klíče s kartou měly dát a pak vhodit do schránky).

Věděli jsme, že se ještě uvidíme na letišti, protože naše lety byly od sebe jen 50 minut, ale stejně jsme se pro jistotu hugli na rozloučenou ... a pak ještě raději jednou, kdyby se náhodou něco podělalo a my se na tom letišti neviděli ...

Naštěstí všechno šlo dobře a podle plánu (až teda na to, že jsem trochu failnul v buse na letišti, koupil jsem si plnou jízdenku místo studentské a neuplatnil jsem slevu 30 NOK ... takže jsem místo 40, zaplatil 100 NOK ... týpek totiž přišel, vzal mi kartu a než jsem řekl "švec" za sekundu už mi podával jízdenku ... když jsem mu řekl, že chci slevu, týpek na mě "too late" ... ale tak co už, stejně mi to v tu chvíli bylo úplně jedno ...)

Meg na letiště též dorazila podle plánu a tak jsme se mohli ještě jednou naposledy hugnout ... tentokrát už ale fakt naposled :(

Poslední den před odjezdem

V pondělí jsme chtěli spát dlouho, protože se za posledních pár dní opravdu moc nespalo ... To se opět až tak úplně nepovedlo, protože jsme si s Pepou vzpomněli, že si musíme jít do školy vyzvednout confirmation of study period, takže jsme stejně museli vstávat (sice až v deset, ale když jde člověk spát ve tři, tak to pořád není to co by bylo potřeba na dospání deficitu).

Na 12:30 jsme pak s Meg, Cecilií a Pepou byli zase pozvaní k Evi na oběd. Udělala pro nás čabajko-bramborovou polívku s chlebem. Opět moc dobré. Po obědě jsem se šel rozloučit s Pauline, Camille a Alicí. Ony sice všechny odjížděly z Trondheimu domů až po mně, ale v pondělí jeli na poslední cabin trip, takže bylo potřeba se rozloučit už v to pondělí. Opět nic příjemného :( Chvilu to trvalo než jsme se rozloučili.

Pak jsem šel domů udělat brzkou večeři pro Cecilii, která musela o půl páté odejít na letiště. Zlikvidoval jsem poslední zásoby kuřete, které jsem měl. Když Cecilie odešla, čekalo nás balení a uklízení bytu. Byl to hnus když jsme vytahali batohy a kufry, tak si člověk fakt uvědomil, že je konec, že odjíždíme ... ani jeden z nás jsme na to nebyli připravení ... každpádně jsme si to chtěli zpříjemnit jak to jen šlo, takže Meg pustila muziku, vytáhla zbytek Malibu, které měla od svých narozek a začali jsme ...

Já byl sbalený za 20 minut - prostě jsem všechno natlačil do krosny, nebylo potřeba nic speciálního vymýšlet. Potom jsem pomáhal balit Meg. Ta měla věcí výrazně více a bylo potřeba řešit co kam a jak dát. Měla nakonec dva veliké kufry, které měla jako hlavní zavazadla a pak ještě jendnu cestovní tašku a batoh, které si brala do letadla jako spluzavazadla. Trvalo nám dlouho než jsme to tam všechno naskládali. Když jsem viděl ty luxusní šaty a trička, které s sebou tady v Nrosku měla, tak jsem docela litoval, že v Norsku jsme neměli trochu víc teplých dní, kdy by ty šaty mohla nosit ... hezké, moc hezké ...

Když jsme dobalili vydali jsme se ven na procházku - chtěli jít ještě naposledy někam ven projít. Spojili jsme procházku s pokusem o nalezení klíče, který Meg před týdnem ztratila během joggu a sjíždění na igelitkách z kopců. Klíč se najít samozřejmě nepovedlo, protože pokud tam ten klíč byl, tak byl zašlapaný hluboko ve sněhu - něměli jsme ani žádné pořádné světlo - svítili jsme si foťákem a mobilem ... museli jsme vypadat jako hodně funny dvojka na těch cestách a kopečcích ... ještě jsme totiž s sebou nesli sprej na podlahu, který jsme koupili raději před tím než jsme vyšli, aby nám pak nezavřeli obchod ... takže jsme prostě byli shrbení, šmátrali ve sněhu s foťákem a sprejem na podlahu - inteligentní dvojka :))

Po procházce jsme se vydali na další goodbye party, kam jsme byli pozvaní. Party začala už mnohem dřív, ale my chtěli přijít jen nachvilu, říct goodbye a zas odejít, páč jsme fakt museli uklidit ten byt. Mě osobně ta party zas tolik nebrala takže jsem neměl problém odejít brzo ... Meg chtěla též odejít brzo, ale Evi, která měla docela nakoupeno ji nechtěla poustit, udělala si s ní asi milion stejných fotek jak se obímají ... když se nám konečně podařilo prchnout oknem, udělali jsme ještě fun s nákupním košíkem, který tam bezprizorně ležel a odebrali jsme se uklízet.

Byla to fakt morda. Obzvlášť protože Mirijana se, aniž by cokoli řekla, sbalila a odešla z bytu (z Trondheimu ale odjížděla až po nás, prostě jen nechtěla být poslední, kdo odejde z bytu, aby nemusela uklízet) a vzala s sebou všechny věci na uklízení - mop, mycí prostředky, hadry ... neřekla ani ň. Bojovali jsme s podlahami a stěnami a prachem a já nevím čím vším hodně dlouho, opravdu hodně (je pravda, že jsme nebyli zas tak extra efektivní, v průběhu nás chytl hlad, tak jsme udělali těstoviny, koukali jsme na blbosti na kompu atd.) ... každopádně komplet hotoví jsme byli po čtvrté ráno ...

Pak jsme si dali ještě poslední společnou hru Setu - dopadla remízou :) A pak jsme šli spát ... na dvě hodiny ... páč v sedm jsem já musel vstávat (Meg pak musela vstávat až 7:35, protože její let byl o hodinu později než můj).

Nedělní swimming pool a večeře v Tyholt tower

Plán na neděli byl jasný - už dlouho jsme s Meg plánovali jít do Trondheimského aquaparku. Je to hned na pobřeží velký prosklený aqapark s výhledem na fjord - totální luxus. Vstupné je teda drahé jako prase, ale tak co tady v Norsku není, že ... a rozhodně jsme si chtěli poslední dny tady užít a na peníze jsem tolik nehleděl.

Rozhodli jsme se tam jet busem (šla s náma samozřejmě i Cecilie, Evi a Pepa), protože je to fakt dost daleko (to se jako zas tak rozumné neukázalo, protože to trvalo stejně hodně dlouho, protože jak už jsem několikrát tady zmiňoval, busy tady stojí za houby a obzvláště o víkendu ... )

Každopádně to bylo super, byli jsme tam asi pět hodin a maximálně jsme si to užili. Dělali jsme tam megakraviny. Jak malé děcka. Byla tam horostěna - lezlo se a padalo do vody. Dva velké tobogány, jedna široká skluzavka a pak mrtě skákacích prken. 3, 5, 8 a 10 metrů ... Pepa, Meg i já jsme si dali i těch 10 metrů ale to byla morda jako prase. V životě bych neřekl, že něco takového udělám. Když jsem stál nahoře na tom můstku, tak jsem měl bobky jako prase. Řekl bych, že tohle byla nejvíc hardcorová věc, kterou jsem tady udělal. Člověk fakt chvilu letí ... mazec. Samozřejmostí pak bylo zevlení v horké vířivce a koukání na fjord - je to fakt promakané - člověk sedí, masíruje si záda a čučí na nádherný fjord.

Večer nás čekala večeře v Tyholt Tower ... Pascal totiž dostal od rodičů poukázku na 600 NOK a rozhodl se, že mě, Pepu, Alici a svého spolubydlícího pozve na večeři. Meg s Cecilií byly na tu samou dobu domluvení na kafe v Tyholt tower s Per Martinem (nor u kterého jsme měli ten vorspiel). Bylo to úplně super. Dal jsem si mega burger (300g, s dvojitým masem a hranolkama, cena byla nechutná, ale bylo to vynikající). Ostatní si dali pizza bufet (all you can eat) Dal jsem si ten burger napůl s Meg, aby nemusela utrácet za jídlo a pak nás ještě ostatní zásobovali pizzou ze svého bezedného talíře.

Když jsme se s Meg vrátili domů, ještě nás čekal dezert v podobě smetanové karamelové zmrzliny s arašídama v čokoládě s extra karameovým a čokoládovým toppingem ... totální luxus!

Večeře u Violy

Na sobotu večer nás (mě, Meg, Cecilii, Evi a Pepu) pozvala Viola k sobě domů na večeři. Udělal nám maďarský guláš - s chlebem a kyselou smetanou, moc dobré. Po večeři se otevřelo tokajské, které donesla Evi, k tomu se jako dezert pojídaly perníčky a čokoláda ... luxus.

Taky jsme zjistili od Cecilie (už ani nevím jak na to došla řeč), že české pohádky jsou dost známé, např. popelka (ta verze se Šafránkovou) se v Norksu hraje každý rok na vánoce stejně jako u nás. Taky Pat a Mat jse v Norsku dost známý ... zajímavé :)

Jinak - písničkou večera se stalo Fifty nifty united states sang by Megan :) (pro ilustraci o co jde: http://www.youtube.com/watch?v=ALhEGiA5k5I)

Poslední zkouška

V sobotu v devět ráno mě čekala poslední zkouška. Další divná věc - tady se píší zkoušky i v sobotu. Byla to kryptografie. Na tu zkoušku jsem šel s tím, že ji nedám, protože jsem se na to ani nepodíval a navíc jsme za poslední dny fakt moc nespal. Protože jsme to zase psali v Trondheim Spektru, musel jsem vstávat po sedmé, protože cesta tam trvá 45 min. Abych byl vůbec schopný začít fungovat musel jsem si dát ráno kafe a abych byl shopný fungovat na zkoušce, udělal jsem si kafe do termosky s sebou. Tolik kafe jsem snad nikdy během tak krátké doby nevypil. A protože kafe téměř vůbec nepiju, tak to zafungovalo velmi dobře. Šel jsem tam s tím, že kouknu na zadání, zhodnotím že nic nevím a jdu domů (ve 12 jsme totiž byli s Meg a Cecilií pozvaní k Evi na oběd a docela jsem tam chtěl být, takže tvrdonut na zkoušce až do jedné - tj. jak oficiálně měla končit - se mi rozhodně nechtělo).

V devět to začlo, rozdaly se papíry a já začal študovat zadání. Překvapilo mě už to, že tam byly jen 3 příklady a bylo řečeno, že všechny mají stejnou váhu. Ty příklady byly ale všechny tak jednoduché, že jsem tomu ani věřit nemohl. Totálně elementární algebra a hraní s čísly. za dvě a půl hoďky jsem to měl komplet spočítané, teorémky dokázané a šel jsem to odevzdat. Docela jsem nechápal co tam všichni ti nabušení borci (co to psali též, kteří se na to učili a na přednáškách vždycky věděli) počítali tak dlouho - odevzával jsem to jako první, všichni tam ještě zůstavali.

Byla to jednoznačně nejlehčí a nejlepší zkouška tady. Zejména poměr výsledek/příprava bude totálně luxusní. (ono když se dělí nulou tak to jde tak nějak k nekonečnu, že).

Zároveň jsem stíhal i oběd u Evi, 12:15 jsem tam byl jak na koni. Navařila takové fajné kořeněné rizoto, které jsme zapili panáčkem pálenky, kterou měla Evi z domu.

Odpoledne se měl konat velký snowball fight na náměstí, takž jsme se tam s Meg, Cecilií, Evi a Pepou vypravili. Fight se nakonce nekonal, protože lidi se nesešli (ono bylo tak nějak -18, takže se asi nikomu nechtělo). My jsme každopádně zase potrajdali po vánočních trzích, poseděli u ohně, dali si nějaké cheeseburgery v McDonaldu a zkrátka měli zase moc super odpoledne.

Cecilie na návštěvě

V pátek ráno to bylo velmi krušné, protože jsme s Meg museli vstávat v 8 ráno (což po party, kdy jsme šli do postele ve čtyři byla, nutno říct, docela morda).

Přijela nám na byt návštěva - Cecilia. Meg ji zná z US, protože Cecilia na Augie běhala s Meg cross-country. Když přijela, tak jsme kecali a mezitím připravovali oběd. Pozvali jsme k nám ještě Evi. Když jsme strávili oběd a odpočali si (dali jsme si dvacet) tak jsme se vydali na hike k jezerům. To bylo naprosto perfektní, protože jsme si s sebou vzali igelitové tašky a každý kopec po cestě jsme sjížděli na těch taškách, některé kopce vícekrát. Celou cestu jsme dělali skopičiny a byla to paráda. Zabavilo nás to na dost dlouhou dobu a domů jsme se vrátili až někdy kolem šesté. Dali jsme si večeři a pak vybírali movie na večer. Volba padla na thriller "All good things". Nebylo to špatné, vůbec ne. Když jsme dokoukali někdy kolem půlnoci, bylo na čase jít do postele. Byl to výborně strávený pátek ... jediný problém byl v tom, že jsem nebyl zrovna připravený a vyspaný na to psát nějakou zkoušku další den brzo ráno ...

Party Downtown

Ve čtvrtek dopoledne jsme se chtěl učit. Hnedka ráno jsem šel do počítačovky, že si natisknu materiálny na tu zkošku atd. Potkal jsem tam ale Evi a Julii a spíš jsme tu dobu prokecali ... Potřeboval jsem též pozjišťovat program na pátek / sobotu, protože k nám měla přijet Cecilia - kamarádka Meg na návštěvu a chtělo to mít nějaký program. Dřív než jsem začal dělat něco do školy mě chytl hlad a tak jsem to zabalil a šel domů něco uvařit. Udělal jsem kuřecí vývar s nudlema a nakrájeným čerstvým česnekem - chtěl jsem Meg udělat něco co je aspoň trochu typicky české (spoň teda u nás doma se tohle za typické považovat dá, páč je to nejčastější polívka na nedělní oběd). Polívka ji chutnala, takže jsem byl rád. Po obědě proběhl pokus o učení číslo dvě, ale pro změnu nefungovala tiskárna, takže jsem to zase v počítačovce proflákal.

Večer pak byla v plánu party ... jak jinak. A ne jedna :) V ten večer se konalo hned několik vorspiel parties (vzhledem k cenám alkoholu v barech a klubech se tady lidi "připraví" doma a pak teprve jdou do klubu někdy kolem půlnoci - no a té "přípravě" doma říkají vorspiel). Já s Meg a Evi jsme šli na vorspiel k jednomu norovi, kterého Meg znala z US. Týpek je momentálně prezident NTNU (reprezentuje NTNU v zahraničí, docela zvíře) a vorspiel to byl docela wild. Pepa měl např. vorsipel s kamarády svého spolubydlícího, ostatní lidi - Nicol, Julie atd. ještě někde jinde. Nakonce jsme se ale stejně všichni sešli ve městě v klubu Downtown.

Je to asi nejpopulárnější klub tady - zejména ve čtvrtek, protože se neplatí vstupné. Když jsme s Meg a Evi došli, Pepa se spolubydlícím už tam byli. Šli jsme si s Meg na bar pro pivko ... na tohle pivko asi v životě nezapomenu, protože zaplatit za pivo 39 NOK, tomu říkám morda ... navíc to byla jen 0.4 a byl to Dahls ... Když jsme si s Meg ťukli a napili se, podívali jsme se na sebe a řekli si "Co tady sakra děláme? Pijeme naprosto hnusné pivko za 39 NOK a posloucháme hudbu, kterou ani jeden nemusíme". Meg totiž též není na tenhle typ klubů (diskotéky) a muziky. Kdyby nás ostatní nepřemluvili, tak bychom tam nešli - mnohem raději bychom šli do nějaké kavárničky na horkou čokoládu s živou hudbou v pozadí ... Každopádně jsme se nakonec vyblbli i v tom Downtownu a bylo to dobré. Ve dvě jsme to ale zabalili a šli domů (z naší skupiny jako první). Domů jsme se dostali kolem třetí, měli jsme ale ještě hlad, takže než jsme se dostali do postele byly čtyři.

Party u Sebastiana

Sebastian z bowlingu odcházel o trochu dřív, protože musel jít připravit byt na goodbye party, která se u něj konala. Oficiální start byl po osmé hodině, my s Meg jsme ale byli po tom bowlingu oba nějací unavení a rozhodli jsme se, že předtím než tam půjdeme si dáme dvacet a že na tu party dorazíme až tak na desátou.

Když jsme přišli, tak už tam samozřejmě byla kupa lidí. Nebyla to špatná party, ale tak trochu chyběla muzika - ta tam sice byla, ale hrála jen z notebookových repráků, takže to přes hluk lidí vůbec nebylo slyšet ... někdy před půlnoci jsme si s Meg řekli, že dopijeme to co držíme v ruce a že za 10 minut půjdem ... pak se to ale nějak rozjelo, přišli další naši kamarádi, se kterýma jsme se začli bavit a tak za hodinu jsme si zase řekli, že za 10 minut půjdem ... tak se to opakovalo vícekrát :)

Ony na tom bytě totiž ve skutečnosti probíhaly dvě party současně - ta Sebastianova a pak party jeho spolubydlícího - Srba - hodně správný týpek, dal nám ochutnat domácí víno, co dělají v Srbsku, pivko co si navařili tady (borec měl v pokoji tři basy piv a jeho spolubydlící dva plné barely :)) Lidi se samozřejmě promíchali a pak tam začal tvořit hodnoty jeden francouz a holanďan, kteří byli oba totálně šílení (a též opilí, ale hlavně šílení), něco takového jsem ještě neviděl. Ti nás tam nakonec bavili (no ke konci mně už moc nebavili, protože valili hodně velké jedy) až do třetí do rána ... byli jsme s Meg a Pepou mezi posledníma, kteří odcházeli. Rozloučili jsme se se Sebastianem a šli domů. Tam nás samozřejmě chytl hlad a tak jsme ještě tlačili sýrové tortilly než jsme šli spát :)

Bowling evening

Už tak dva nebo tři týdny zpátky Meg narazila na groupon.no na slevový kupón na bowling. Za 140 NOK to byly 3 hry bowlingu pro dva s velkou pizzou a pitím (pro každého). Toto byla naprosto neodolatelná nabídka, protože za 70 no osobu to je jednoznačně i levnější než v ČR.

Groupon si ještě kouila Patricia se Sebastianem. Využít groupon jsme se rozhodli ve středu. Plán sejít se tam v pět. Původně jsme s Meg plánovali, že tam půjdem pščky, ale páč to je fakt hodně, hodně daleko (tak hodinu a něco pěšky - bylo to u fjordu hned vedle pivovaru) a Meg chtěla ještě navštívit cestou kamarádku z basketu, tak jsme se rozhodli nakonec jet busem.

Nejdříve jsme se teda stavili za tou kamarádkou - bydlela blízko Samfundetu v moc hezkém privátě, byla moc hodná a pohostila nás horkou čokoládou a Kinder choco bons - mňam :) Trochu jsme se tam zdrželi a na bowling jsme dorazili pozdě, Sebastian s Patriciou už na nás čekali. Bowlingová hala nebyla nic extra, musím říct, že v Brně jsou mnohem vymakanější a novější dráhy, ale bylo to v pohodě, měli jsme hodně funu a to je hlavní. Pizza podle toho grouponu měla být "big and beautiful" ... no nebyla ani jedno, ale bylo to v pohodě, za tu cenu dobré :)

Vůbec jsem netušil jak je Meg v bowlingu dobrá. Ta holka si dávala striky jako za mlada. Takže jsme spolu jednoznačně ovládli hru - Sebastian nehrál špatně, ale první dvě místa byla vždycky Meg a já. Vsadili jsme se, že poražený z nás dvou platí tomu druhému horkou čokoládu v kavárně až tam v pátek nebo sobotu půjdeme. V první hře mně totálně Meg rozdrtila, v druhé to bylo totálně těsné, ale vyhrál jsem asi o tři body a ve třetím kole už jsem měl hru pevně pod kontrolou, přestože se Meg snažila rozptylovat jak to jen šlo :)

Cestou zpět jsme samozřejmě chtěli jet též busem, ale představa toho, že zaplatíme dalších 30NOK se nám ani trochu nelíbila. Protože bowling i s jídlem a pitím nás stál 70 NOK a bus by měl stát celkem 60? To je dost na houby, takže Meg navrhla "zrecyklovat" lístek a zkusit pozornost řidiče - prostě že mu ukážeme starý lístek a budem doufat, že se nebude dívat na čas a datum. Já našel v kapse lístek, který jsme si koupili, když jsme jeli k Johannesovi na party - tam seděl čas, takže kromě data vypadal ten lístek dost věrohodně. A na datum se ti řidiči moc nedívají. Blbé bylo, že jsme museli přestupovat, takže abychom neplatili, trik se nám musel povést dvakrát za sebou.

Takže jsem nastoupil do busu, ukázal šéfovi lístek tak aby byl vidět čas, ale ne datum. Šéf si ale ten lístek chtěl prohlédnout a chtěl abych mu ho podal, tak jsem mu ho suveréně dal do ruky, jako bych měl ten nejvíc platný lístek na světě a šéfa to uspokojilo. Meg šla za mnou s tím lístkem, kde sice sedělo datum, ale neseděl čas ... to bylo horší, páč šéf si toho všiml. Meg suveréně ... "A jo, pardon, to musí být starý lístek, moment" a začla prohrabávat kapsy a hledat ... podařilo se ji též vyštrachat stejný lístek jako jsem měl já a šéf už ji to málem sežral, už říkal "ok, dobré ..." pak se ale zamyslel a "počkat ještě ..." a prohlídl si lístek pořádně ... takže nakonec musela zaplatit, ale totálně na to šla profesionálně :)) Mně se povedlo jet na starý lístek i v tom druhém busu, kde jsme přesedli, takže jsem měl dobrý pocit, že jsem za bus dal nakonec jen 30 NOK, místo 60.

Další loučení

Po neděli se Sandrou to jde hůř a hůř, každý den někdo odjíždí, každý den je nějaká goodbye party. V pondělí večer jsme se v cafe M loučili s Clarou. V Clařině přítomnosti bylo moc dobře, uměla dát vždycky parádní hug a člověk se cítil prostě fajn :) Trvalo to dost dlouho než jsme se s ní rozloučili. Stáli jsme venku ve sněhu, jen v tričku a mikině, mrzlo, ale bylo nám to fuk ...

V úterý po zkoušce jsme se s Pepou stavili rozloučit se s Cäcilií, která odjížděla ve středu ráno. Též jsme tam strávili aspoň hodinu ... Hned potom jsme vyrazili na goodbye party k Andreasovi. Sešla se tam mimo jiné celá naše parta z Lofot - Camille, Pauline, Alice a pochopitelně Andrea. Krom toho tam nechyběli Elisabeta, Mauro, Thomas, Pascal a Agneta.

S Pepou jsme přišli dost brzo a tak nás Andrea s Maurem pohostili i večeří - pravé italské rizoto s šafránem - vynikající. Krom toho měli výbornou italskou uzeninu (ono to asi bylo spíš sušené než uzené, nikdy jsem nic podobného neviděl, ale byto to luxusní) a italský sýr ... bylo zkrátka poznat odkud ti dva jsou :)

Když přišli i ostatní udělaly se horké kaštany a k tomu se pilo italské víno. Přestože to byla perfektní party s lidma, která mám rád, nebylo to úplně ono, protože v ovzduší bylo zase to loučení. Vzpomínalo se na společné akce, Andrea měl vytisklých hodně fotek, nejen z Lofot ...

Pepa měl z domu pořád kupu map ČR a tak se to rozdalo všem lidem a najednou všichni chtěli, abychom jim ty mapy podepsali a vyznačili místa, kde bydlíme. Nakonec to skončilo tak, že měl každý mapu ČR, kde byli na zadní straně (tam byla malá mapka světa a pak ještě malá mapka evropy) vyznačení všichni ... vypadá to na velký Eurotrip ...

Už si začínám návrat domů fakt naplno uvědomovat a moc si to nedávám. I během zkoušky v úterý jsem měl chvíle, kdy jsem o tom přemýšlel ... Dneska nás s Meg čeká goodbye party u Sebastiana ... Ale ještě máme dost věcí tady před sebou, na které se moc těším (jdem dnes na bowling, v pátek k nám na tři dny přijede Cecilia - kamarádka Meg co bydlí poblíž Stavangeru, takže s ní též podnikneme nějaké akce a bude to fajn) takže pořád je na co se těšit :)

Druhá zkouška za mnou

V úterý proběhla další zkouška - Software security. Tak jak jsem předpokládal, nebylo moc času (a hlavně nebyly myšlenky) na to se učit. Každopádně to bylo docela ok a jsem si opět dost jistý, že jsem prošel.

Dopoledne jsme si s Pepou ještě na poslední chvíli snažili něco natlačit do hlavy, ale moc to nešlo, tak jsem se raději vydal domů udělat si s Meg nějaký dobrý oběd. To se povedlo na jedničku. Udělal jsem krevety na česneku a másle se zeleninou a těstovinami, k tomu opečené křupavé toasty - dobré to bylo. Během oběda a po obědě jsme měli výborný chat ... zase ... 21.12. to fakt bude peklo :( Vůbec se mi nchtělo odejít, ale tu zkoušku jsem tak nějak napsat potřeboval, že ...

Ve dvě jsme s Pepou vycházeli z Moholtu. Do školy nás doprovodila Mandy. Ve středu odjížděla a tak nás chtěla naposledy vidět a popovídat si s náma. To děvče na nás vždycky bylo neskutečně hodné a mělo nás rádo, ani nevíme, čím jsme si to zasloužili, ale prostě to tak bylo :)

Ve tři začala zkouška. Já jsem měl ten začátek zkoušky o něco zajímavější než ostatní, protože jsem si tak nějak neuvědomil, že tady mají ty zkoušky divoce řešené a že každý to může psát v úplně jiné budově ... Já se nepodíval do systému, kde to mám konkrétně já psát, prostě jsem se zeptal Pepy, kde to píšeme ... Krásně jsem se posadil do té samé místnosti a začal se psát exam. Když přišel týpek, co kontroloval ID a nemohl mě najít na seznamu, hnedka jsem si vzpomněl na Meg, když vyprávěla co se stalo jejímu spolužákovi ... Každopádně týpek kamsi zavolal a zjistil mi, kam mám jít ...

Co bylo na tomhle hodně divné bylo to, že mi prostě řekl ať si vezmu svoje věci, včetně zadání a toho co už jsem měl napsané a jdu tam, kam mám - sám. To ale bylo na druhé straně kampusu! Totálně nepochopím - když chceš jít na záchod, tak se musíš přihlásit a jdou tam s tebou, abys náhodou necheatoval ... tady mě týpek pošle i s celým zadáním samotného přes celý kampus s batohem, kde jsem měl vytisklé materiály ... kdybych chtěl tak si zacheatuju jak za mlada.

To, že bych tam měl jít sám se mi ale vůbec nelíbilo, protože jednak ti lidi co hlídají u těch zkoušek jsou staří a neumí moc anglicky a netuším jak bych jim vysvětloval, co se stalo a taky jsem docela chtěl mít možnost dokázat, že jsem necheatoval, takže jsem řekl týpkovi ať jde se mnou, že mě přece nemůže nechat samotného přejít se zadáním celým kampusem. Naštěstí mu to přišlo jako rozumný argument a šel. Vysvětlil to těm novým hlídačum v druhé místnosti, ti si mně odškrtli na seznamu, kde už jsem byl napsaný a všechno bylo ok.

Jako obvykle to bylo na 4h, ale tohle byla zokuška typu Staudek - byly tam dvě velké esey questions. Morda. Musel jsem si dělat pauzy, protože jsem s tím fakt bojoval, dlouho už jsem nevyplodil tolik keců, ale tady se na to prostě čeká. Po 2 a půl hodině jsem to zabalil a šel, bo už jsem fakt neměl sílu psát další kecy.

Zbývá teda poslední zkouška v sobotu - krypto. To bude asi dost těžké, ale můžeme mít sebou libovolné materiály, takže se nemusíme aspoň učit nic nazpaměť. Prostě natiskneme kupu věcí z wiki a s tím už to snad nějak vymyslíme :)

Vánoční trhy s Meg

V pondělí jsme si s Meg udělali parádní dopoledne / odpolede. Meg potřebovala jít na police station vyzvednout si vízum a vzhledem k tomu, že je to ve městě, tak jsme se rozhodli to spojit s návštěvou vánočních trhů a prostě proflákat dopoledne ve městě. Což se povedlo víc než perfektně ...

Museli jsme vstávat hodně brzo - o půl osmé, protože jsme chtěli být na polici kolem deváté (pěšo to tam trvá tak 40 minut). Trochu jsme zaspali, takže jsme měli tak půlhodiny zpoždění, ale lísteček s čísílkem na imigračním jsme dostali. Bylo to 635, přičemž na řadě bylo číslo 601 ... po pěti minutách čekání číslo 602 - šlo to mrtě pomalu, a prostředí na tom imigračním bylo fakt jak z filmů - byli tam samí černoši, matky s křičícími dětmi a rozhodně to nebylo místo, kde bychom chtěli trávit ráno. Rozhodli jsme se že zajdem do shopping center kouknout co mají - Meg chtěla stejně nakoupit nějaké dárky, takže jsme šli.

Po cestě jsme ale prošli kolem hotelu Nidelven - totálně luxusní hotel u fjordu ... a Meg na mě .. "Hele, v hetelech dost často mívají kafe nebo horkou čokoládu zdarma pro hosty, pojďme to zkusit ...". Tohle znělo jako krásný crazy plán, takže se mi samozřejmě líbil a hnedka jsme tam zamířili. Když jsme procházeli kolem recepce Meg na mě "Kdyby něco, tak jsme v pokoji 210, ok?" a pak nahlas "Ehm, máš klíče od našeho pokoje?" já - "Jo, samozřejmě, mám.". Recepční se na nás mile usmála a my sebejistě pokračovali rovnou k výtahům, jako bychom v tom hotelu bydleli odjakživa :))

A přesně jak Meg předpovídala, velice brzo jsme narazili na coffee machine, dali jsme si kafíčko a šli si ho vypít na nedaleké křesla, kde nikdo nebyl a kde byl parádní výhled na fjord. Zrovna vyházelo slunce a byly úplně nádherné červánky, fojrd byl luxusně osvětlený a bylo to naprosto geniální. Dost se nám to tam zalíbilo a tak jsme si šli pro další kafe / čaj ... Jaké bylo naše překvapení, když na stole hned vedle kafe najednou seděl velký tác plný ovoce ... a ne ledajakého - bylo tam totálně drahé ovoce jako mago, bílý meloun, kiwi, atd. atd. ale hlavně co nás zaujalo byly mučenky (já jsem o tomhle ovoci v životě neslyšel, anglicky se to jmenuje passion fruit, ale český název jsem fakt nikdy neslyšel, obrázky jsou zde) Naprosto krásně to voní a je to takové sladko kyselé, dost šťavnaté - dobré, moc dobré. Byli jsme z toho oba naprosot unešení a naspeedovalo nás to na celý zbytek dne. Číšníci a jiný personál, který kolem nás procházel se na nás díval podezřívavě (přecijen v tom hotelu jsou asi zvyklí na jiný druh lidí, v trochu méně sportovním oblečení, že ...), ale my si to užili maximálně :) Když jsme vycházeli ven z hotelu po červeném koberci, dali jsme si high-five :))

Po hodince jsme se vrátili na policii a tam bylo na řadě číslo 314 ... to bylo tak v polovině ... takže jsme si řekli, že máme další minimálně hodinu a půl a tak že můžeme jít konečně udělat nějaký ten shopping. Prolezli jsme pár shopping center, ale nic kloudného pro otce Meg jsme nenašli.

Zamířili jsme teda na vánoční trhy - ty byly naprosto kouzelné, Meg tam objevila mugy, které koupila pro svou ségru a jejího nastávajícího manžela. Byl tam též velký stan kde byly dva obří ohně a kde prodávali vánoční jídla a pití. V jedné části tam seděla děcka z nějaké školky v kroužku a nějaká slečna ve vánočním oblečku jim tam četla pohádky. Bylo to tam strašně pěkné. Věděli jsme, že až vyřídíme to vízum rozhodně se tam vrátíme a dáme si tam něco.

Vzhledem k tomu, že už bylo docela dost hodin (skoro dvanáct) a my jedli snídani před osmou, měli jsme docela hlad a tak jsme si zašli pro trochu Ameriky do McDonnaldu - cheeseburgery jsou tu fakt levné jídlo, takže jsme si hned každý koupili dva, protože jsme očekávali, že si ještě na té policii trochu posedíme. To naštěstí nebylo nutné, protože když jsme tam přišli, bylo na řadě sice číslo 328, ale z nějakého důvodu se to najednou celé zrychlilo a za pět minut už jsme byli na řadě. Parádní.

Pak jsme opět zamířili na vánoční trhy, kde jsme potkali nejdřív Alici a pak i Pascala, zašli jsme všichni společně na vánoční drink do toho stanu. Hráli tam vánoční muziku a celé to bylo úplně super, totálně mě to naladilo na vánoce. Pak jsme ještě nějakou dobu (docela dlouho) brouzdali po dalších obchodech, Meg sehnala dárek i pro otce a pak jsme vyrazili domů. Doma jsme byli někdy po třetí odpoledne (už za tmy :)). Čas na obědo-večeři :) Byl to naprosto perfektní den, jen co je pravda!

Rozlučka se Sandrou :(

Tak a je to tady, začíná to nejhorší období - loučení. Lidi začínají pomalu odjíždět a rozprchat se do všech stran světa. I mně samotnému už zbývá jen 8 dní ... kdykoli si to uvědomím, mám z toho depku :( První loučení už bohužel proběhlo v neděli - se Sandrou. S Pepou jsme se rozhodli, že uspořádáme velkou společnou večeři na rozloučení se Sandrou u něho na bytě. Sotva jsme se nadáli, bylo pozvaných 20 lidí ... docela jsme měli strach, jak se všichni vlezeme, protože naše byty jsou dost malé.

Na vačeři jsme plánovali dvě hlavní jídla - pro vegetariány něco jako sójovou čínu (kung pao) s rýží a pro ostatní jsme koupily dvě velké jehněčí nohy. K tomu dušená mrkev na másle a vařené nebo opékané brambory, každému podle chutí.

Začli jsme s přípravou docela brzo, protože nás čekalo vaření pro 17 lidí. Nikdy jsme ani jeden z nás pro tolik lidí nevařili :) Protože jsme chtěli jít s Meg ještě před tou večří jít na lyže - chtěla vyzkoušet běžky, tak jsem ještě předtím šel k Pepovi pomoct mu nakrájet zeleninu, brambory a vůbec udělat přípravy tak, aby se to už pak dalo jen péct / vařit / dusit.

Před čtvrtou jsem skočil k Sandře půjčit běžky pro Meg a vyrazili jsme. Sněhové podmínky byly super, protože celé dopoledne sněžilo. Nicméně běžky moc Meg nenadchly (ony ji totiž byly trochu menší boty a tak to nemohlo být moc comfortable), každopádně chce to zkusit ještě jednou až bude lepší výbava.

Po běžkách jsem opět zamířil k Pepovi finišovat večeři. Lidi jsme měli pozvané na 6 hodin a docela se nám to i povedlo načasovat. Vegetariánské jídlo bylo hotové komplet, na nohy se ještě muselo čekat 30 minut na dopečení, ale to vůbec nevadilo, protože stejně hlavní osoba - Sandra - přišla o 20 minut později.

Bylo to dobré, povedlo se to obojí, ale nutno říct, že ta čína byla dokonce lepší než maso ... Rozhodně byla i populárnější mezi všemi, každopádně i o jehněčí byl zájem, to ne, že ne :)

Lidi donesli parádní dezerty, takže jsme všichni byli krásně plní. Všechno bylo naprosto super - do desíti hodin. Pak už Sandra musela jít na vlak a přišlo loučení ... :( Ta holka mi bude strašně chybět. Pořád si nechci připustit, že tady už není. Mám pořád pocit, že ji prostě zavolám a půjdem na běžky, stavím se k ní na byt ... ale už to nejde :( Docela to se mnou zahýbalo :(

Ještě s Meg odjíždíme ve stejný den ... aspoň, že spolu můžem távit čas až do poslední minuty ... bude to morda se rozloučit :(