Na Milton Keynes je vidět, že je to "ložnice" Londýnu (případně Oxfordu nebo Cambridge, od kterých je vzdálená zhruba stejně jako od Londýna). Pozná se to tak, že je tam ... prd. Ale opravdové prd. Krom té univerzity je tam ještě mrtě velké nákupní centrum v centru města, tři velké dálnice a hromada malých domků (žádná výškova budova tam není, všechno má max 3 patra). Toť vše.
Bydlel jsem v hotelu, který byl asi 10 minut pěšky od té univerzity, což bylo super, protože to bylo blízko do práce ... ale bohužel to bylo v sevření třech dálnic (byl jsem přesně ve středu rovnostraného trojúhelníku, které ty dálnice vytváří) a dostat se kamkoli - např. do obchodu / restaurace si něco nakooupit znamenalo jít hodinu tam a hodinu zpátky. Městská doprava byla velmi slabá (autobusy co hodina a zastávek taky moc nebylo, navíc drahá jak kdovíco).
To, že to byla hodina pěšky, mi samo o sobě tolik nevadilo, co ale mi vadilo hodně je, že jsem to samozřejmě vždycky šel za tmy (protože v práci jsem končil v 17:00 místního času, což je v této roční době jaksi už tma) a co hůř téměř vždy za pravého britského počasí (tj. buď byla mlha, že bylo vidět maximálně metr před sebe nebo pršelo, nebo ideálně obojí). Aby to bylo zajímavjěší tak do toho nákupního centra se z mojeho hotelu muselo jít nejdřív přes park, pak přes dálnici (naštěstí podchodem) potom dlouho přes pole / křáky, potom chvilu po cestě, pak znovu přes dálnici (podchodem), pak přes černošskou čtvrť no a pak už to byl jen kousíček :-)
V té tmě a mlze, kdy jsem tu cestu neznal a kolem byly křáky případně velcí namakaní černoši v teplákových soupravách jsem se seriózně bál, že na mě něco (někdo) vyskočí. Jak obecně mám rád dlouhé procházky a hodina tam hodina zpátky je nic, tak tohle mi příjemné nebylo protože to byly dvě hodiny takového nervózního napětí (hlavně když jsem šel poprvé a ještě jsem ani neznal cestu a co chvilu jsem musel koukat do telefonu na mapu). Z druhé strany nutno povědět, že ta černošská čtvrť nebyla zdaleka podobná té co si každý z nás představí (tj. čtvrť typu Bronx, kde je všechno rozbité, válí se tam zfetování / ožralí černoši, kteří se ohřívají při ohýnku z pneumatik). Vůbec. Byla to celkem hezká čistá čtvrť, kde byly zaparkovaná hezká auta a domky vypadaly normálně. Po pravdě tam nejvíc jako gangsteři vypadali 3 Slováci, kteří tama taky jednou procházeli a vypadali i nebezpečněji než ti černoši. Byli hluční, velcí a taky v teplákové soupravě. A hlavně si mysleli, že jim nikdo nerozumí ...
Největším kulturním zážitkem z Milton Keynes se tedy stalo jídlo. Obecně v klasických restauracích to jídlo nebylo nijak zázračné, všude steaky, burgery, hranolky a maximálně salát. Tj. šedá klasika. Nicméně v restauraci Ye olde swan - ta se nacházela uprostřed ničeho mezi polem / křáky a cestou (viz popis cesty do obchodního centra výše) - byl moc zajímavý interiér. Byly tam hodně nízké stropy, malinkaté okýnka a všechno bylo takové křivé (stropy, trámy, atd.) a celkově to vypadalo tak tradičně vesnicky a moc útulně. Jídlo ale nic extra.
Na jednu večeři jsem se rozhodl jít do All you can eat čínské restaurace. Z venku to vypadalo super, cena byla taky přijatelná (samozřejmě na jejich poměry, v Čechách bych za 450 Kč do něčeho takového samozřejmě nešel). Nicméně to bylo dosti slabé v konečném důsledku. Sranda byla, že tam jedna ze zaměstnankyň (která měla čínské rysy, ale bylo vidět, že je míšenkou) mluvící polsky, které tam přišly kamarádky (polky). Ta číšnice jim začala vykládat, že to jídlo není moc dobré, protože tam ti čínani (vlastníci) dávají strašně moc oleje a tuku, aby se lidi rychle nacpali a moc toho nesnědli a zároveň jim tam říkala, které ty věci tam jsou ok, které si mají brát. Samozřejmě nevěděli, že jim rozumím, protože jsem při příchodu mluvil anglicky. Ale bylo štěstí, že jsem seděl hned vedle a díky tomu se dozvěděl, které jídlo jíst a které spíš ne. Určitě jsem toho snědl víc než průměrný zákazník a za ty peníze se mi to vyplatilo (taky jsem si tam dal 40 minut pauzu, ve které jsem četl knížku a pak si šel nabrat znova), ale celkově to nebyl gurmánský zážitek, který jsem od toho očekával. To jídlo prostě bylo méně kvalitní. Důkazem toho bylo taky to, že ti číňani, kteří to vlastnili si na večeři nedali nic z toho co tam bylo, ale udělali si svojí verzi toho čínského jídla, kde už od pohledu ty suroviny (druh rýže), omáčky, maso vypadalo líp. Ale co už.
Co bylo obecně super v tom nákupním centru bylo to, že tam byla celá jedna budova jen na jídlo a byly tam vedle sebe obchůdky různých druhů: arabský, čínský, africký a taky polský. Ty obchody opravdu prodávaly autentické produky. V polském opravdu všechno bylo polsky, byly tam ty samé produkty a značky co kupujeme tady ve Varšavě, prodávali tam poláci a když se tam vešlo, tak se prostě mluvilo polsky. U číňana byla spousta těch jejich super divných věcí. Tam jsem strávil hodně dlouho a nakoupil za 10 liber věci na ochutnání. Sušené batáty, kandovaný tamarind, sušené ryby s ořechami a sušené krevety. V africkém byly různé super koření na váhu, různé mouky, druhy rýže. No paráda. Na místní poměry navíc tyhle věci byly hodně levné.
Nejlepší jídlo ale bylo bezkonkurenčně v kantýně The Open University, kde byl parádní výběr jak masitého tak vegetariánského jídla, které bylo chuťově perfektní a ještě krásně vypadalo. člověk si mohl nabrat taky mraky různých druhů super salátů, polévky. Na místní poměry navíc i za rozumnou cenu. Velká škoda, že se tam dalo jít jen na oběd (zavírali před 4).
Jediná (turisticky) zajímavá věc v Milton Keynes je Bletchely Park, což je místo, kde se za druhé světové války dešifrovaly německé šifry (kde mimo jiné prolomili Enigmu). Udělali z toho muzeum, ale samozřejmě bylo otevřené jen v době moji práce, takže jsem tam neměl šanci jít ... to je fakt škoda, protože to na fotkách vypadalo super (snad jedniné staré budovy tam - hezky barevné a super architektura) a určitě i to muzeum by bylo zajímavé. No ale co už.
