pátek 19. září 2014
Narozky Izy
Iza měla včera 25 narozky. Připravil jsem ji překvapení v podobě večeře v azijském stylu. Menu se skládalo z japonského sushi (sashimi), vetnamských závitků v rýžovém papíru (syrových i smažených podle těchto receptů: http://www.toprecepty.cz/recept/19065-jarni-zavitky---nem-ran-orig-vietnam/, http://www.bepviet.cz/letni-zavitky/) a ze salátu, který jsem jedli v Nadoo's v Londýnu (různé druhy salátů, semínek, avokádo, zelená fazolka, zelený hrášek a červená cibule). Bylo to dost pracné, zejména protože jsem nikdy předtím nepracoval s rýžovým papírem, ale po pár závitkách se to člověk naučí a pak to jde už docela dobře.
Podzimní procházky / projížďky po Varšavě
Varšava se zejména teď na podzim, kdy se začíná všechno zbarvovat ale je nádherné počasí, dělá opravdu krásná a je radost jezdit na místních cyklostezkách a prozkoumávat nová hezká místa. Jak ve dne, tak v noci.
Fotky (z mobilu): https://plus.google.com/photos/103835723246528361107/albums/6060707898643964305
Fotky (z mobilu): https://plus.google.com/photos/103835723246528361107/albums/6060707898643964305
Eurotrip part 4: Brno, Zlaté Hory, Paprsek, Warzsawa
Po návratu z Lyonu mě čekal týden práce z Brna. Původně jsem se chtěl vrátit ještě na ten týden do Varšavy, ale protože jsme s Izou měli jet v pátek na svatbu, která byla na Paprsku, já v pondělí ráno musel pracovat a z Lyonu do Varšavy se v neděli nedalo rozumě dostat, letěl jsem do Prahy, kam bylo spojení dobré a pak Studentem do Brna, kde jsem až do čtvrtku kempil v práci.
Po práci to pak bylo ve znamení potkávání dalších lidí, takže každý den bylo co dělat a uteklo to docela rychle. Ve čtvrtek jsem se pak přemístil do Zlatých Hor, kam pak v pátek odpoledne dojela i Iza abychom v sobotu ráno jeli na Ramozovou odkud jsme šli pěšky na Paprsek, kde byla svatba.
Cesta z Ramzové na Paprsek byla srandovní, protože jsme měli batohy a já například ještě fusak se sakem :D Takže se lidi dívali divně co za lidi si vyšli na procházku takhle "outdoorově" vybavení :-)
Bylo ale celou dobu krásně a i svatba byla super, takže to stálo za to. Cesta v neděli domů do Varšavy byla hodně náročná, protože z Ramzové jak všichni víme je nahouby spojení, takže jsme museli přes Zábřeh, Olomouc, Ostravu a ještě lak měl zpoždění, takže po krásných 13 hodinách od toho co jsme vyjeli z Ramzové jsme byli doma :D Přestože ty tři týdny na cestách byly příjemné a potkal jsem spoustu lidí, které jsem dlouho neviděl, byl to příjmený pocit být zase doma.
Po práci to pak bylo ve znamení potkávání dalších lidí, takže každý den bylo co dělat a uteklo to docela rychle. Ve čtvrtek jsem se pak přemístil do Zlatých Hor, kam pak v pátek odpoledne dojela i Iza abychom v sobotu ráno jeli na Ramozovou odkud jsme šli pěšky na Paprsek, kde byla svatba.
Cesta z Ramzové na Paprsek byla srandovní, protože jsme měli batohy a já například ještě fusak se sakem :D Takže se lidi dívali divně co za lidi si vyšli na procházku takhle "outdoorově" vybavení :-)
Bylo ale celou dobu krásně a i svatba byla super, takže to stálo za to. Cesta v neděli domů do Varšavy byla hodně náročná, protože z Ramzové jak všichni víme je nahouby spojení, takže jsme museli přes Zábřeh, Olomouc, Ostravu a ještě lak měl zpoždění, takže po krásných 13 hodinách od toho co jsme vyjeli z Ramzové jsme byli doma :D Přestože ty tři týdny na cestách byly příjemné a potkal jsem spoustu lidí, které jsem dlouho neviděl, byl to příjmený pocit být zase doma.
Eurotrip part 3: Lyon / Vienna (FR) - Erasmus meeting
Letadlo do Lyonu přiletělo dokonce o 10 minut před plánovaným příletem (to se nestává tak často :-)) Pepe už na letišti byl a čekal na terminálu na mě. Na letiště pro nás přijela autem Camille a odvezla nás do domu jejich rodičů (poblíž Lyonu, nebylo to úplně v Lyonu), kde se celá akce "Erasmus reloaded" odehrála. Je super, že nám zatím tahle tradice vydržela a každý rok se podaří v docela hojném počtu potkat s lidmi z Norska.
Bylo parádní je znovu vidět a slyšet všechno co se událo v jejich životě za ten rok co jsme se neviděli. Všichni to jsou strašně zajímaví lidi s hodně zajímavými příběhy.
Když k suprovým lidem připočtu nádherný výlet do historického (jsou tam pozůstatky ze starověkého Říma) města Vienna (ano ve Francii mají svojí Vídeň), perfektní zázemí domu (bazén, gril, příroda okolo) a perfektní francourský tlačič (zejména sýry!), dostávám skvělý nezapomenutelný víkend :-)
Fotky jsou zde:
https://plus.google.com/photos/103835723246528361107/albums/6055309653925075041
Bylo parádní je znovu vidět a slyšet všechno co se událo v jejich životě za ten rok co jsme se neviděli. Všichni to jsou strašně zajímaví lidi s hodně zajímavými příběhy.
Když k suprovým lidem připočtu nádherný výlet do historického (jsou tam pozůstatky ze starověkého Říma) města Vienna (ano ve Francii mají svojí Vídeň), perfektní zázemí domu (bazén, gril, příroda okolo) a perfektní francourský tlačič (zejména sýry!), dostávám skvělý nezapomenutelný víkend :-)
Fotky jsou zde:
https://plus.google.com/photos/103835723246528361107/albums/6055309653925075041
Eurotrip part 2: Belfast
Hned při příletu do UK (letěl jsem přes Londýn, kde jsem přesedal) mě přivítalo pravé anglické počasí - tj. byla mlha, zamračeno a pršelo. Lepší to bohužel nebylo ani v Belfastu. Z letiště jsem se vymotal velice rychle a na hotel jsem si vzal taxíka, abych ušetřil co nejvíc času na prozkoumání města.
Na hotelu mě na recepci přivátala recepční, která se pozastavila nad mojím jménem a ptala se jestli nejsem polák. Tak jsem ji řekl, že ne, že jsem čech, ale že žiju momentálně ve Varšavě a že umím polsky. Ona, že to je super a že ona je polka. Takže jsme se začali bavit polsky. Bylo vidět že má docela radost, že si může promluvit ve svoji mateřštině.
Přestože venku bylo hodně hnusně jsem se rozhodl nesedět na hotelu a vyjít ven prozkoumat aspoň část města. Ukázalo se to jako hodně dobrý nápad. Má to něco do sebe vidět britské město v pravém britském počasí :-) Protože je Belfast fakt malé město (zkruba jak Brno) a já bydlel docela v centru, mohl jsem to nejzajímavější historické jádro pochodit pěšky hned první den. Musím říct, že se to dalo taky díky jejich perfektnímu turistickému značení - v centru v podstatě odkudkoli vedou směrovky na ty nejzajímavější místa a památky a mají dokonce udělané turistické stezky (tj. mají např. žlutý Titanic trail - po stopách Titanicu - tj. stezka, která projde městem kolem nejzajímavějších míst spojených s historií Titanicu, apod.)
Ještě v to pondělí (což byl mimochodem státní svátek v UK) jsem stihl i muzeum Titanicu, které bylo hodně zajímavé - ani jsem předtím nevěděl, že Titanic byl vybudovaný právě v Belfastu a že Belfast bylo nejvýznamější loďařské město miulého století. Den jsem zakončil typickým irským jídlem: Prime steak and Guiness pie. A tak to má být.
Další den ráno začala práce (a taky nádherné počasí, které vydrželo až do konce mojeho pobytu tam). Byl jsem konzultovat v UTV - to je hlavní televize Severního Irska (tj. něco jako naše ČT1). To byla hodně zajímavá zkušenost, protože jsem byl na patře, kde se dělají zprávy a lítali tam pořád reportéři, stříhali videa do zpráv atd.
Každý den toho consultingu (3 denní záležitost) jsem končil 16:30 a hned po práci jsem rychle utíkal prozkoumat co nejvíc z Belfastu. Protože jsem všude chodil pěšky aBelfast je malý, tak musím říct, že za ty 3 dny jsem se cítil hodně dobře zorientovaný kde co je a jak kam dojít v celém centru Belfastu. Viděl jsem všechny věci, které mě zajímaly (City Hall, Grand Opera House, Queen's Univeristy, botanická zahrada, Albert memorial clock, a mnoho dalšího). Samozřejmostí byla ochutnávka místích/zajímavých jídel - bez gastronomické vložky by se neobešel žádný trip. Z místních jídel to krom již zmiňovaného Prime steak & Guiness pie byl Liver & Bacon boxty a irský burger. Ze zajímavýh to pak bylo nepálské jídlo jehož název si nepamatuju ale bylo mrtě dobré! Co na Belfastu bylo taky sympatické bylo to, že oproti Londýnu byl výrazně levnější (samozřejmě pořád pro nás drahý, ale ne tak jak Londýn).
Architektura města je nádherná, stará, na každých 100 metrech je další zajímavá Viktoriánská budova. Super. Na to že Belfast byl taky hodně vybombardovaný němci během Battle of Britain, to hodně dobře zrekonstruovali.
Nejlepší zážitek ale mám nakonec z posledního dne - ze čtvrtku po práci, kdy mě pustili o půlhodiny dřív a rozhodl jsem se, že je čas prozkoumat ty kopce, kterými je Belfast obehnaný (samozřejmě jen částečně, z části je tam moře). Srandovní bylo, že ten první den jak bylo zamračeno a byla mlha, tak ty kopce vůbec nebyly vidět a tak druhý den ráno, když bylo krásné azuro a já vykoukl ven, tak mě to hodně překvapilo jak hezky zelené je to okolo :-)
Koupil jsem si teda lístek na MHD (mají tam jen autobusy, ale říkají jim metro, což mě na začátku trochu zmátlo :-)) a poodjel směrem k těm kopcům do okrajové části Belfastu (konkrétně North Belfast). Vysedl jsem a začal si to čupat do kopce. Nejdříve jsem narazil na Belfast Castle. Což je hrad postavený v polovině Cave hill (to je ten velký kopec tam). Jako jiné budovy v Belfastu, hrad byl krásný, hostorický a udržovaný. Od hradu jsem začal čupat výš a výš až jsem se dostal na místa, kde byl úžasný výhled na celé město a na moře. Svítilo krásně sluíčko a já mohl běhat jen tak v tričku. Bylo to tam zelené, byly tam jeskyně, kam se dalo vlézt. Super. Tahle hiking část Belfast tripu byla nejlepší.
V pátek ráno jsem měl ještě tak 3 hodiny, ale protože už jsem centrum měl tak nachozené, že už nebylo co nového zkoumat, rozhodl jsem se, že pjdu na letiště pěšky. Mapa naznačovala že to skutečně není daleko (Belfast má dvě letiště - jedno pro domestic lety v rámci UK a druhé mezinárodní, já protože jsem zase letěl přes Londýn, jsem letěl z toho bližšího, pro domestic flights). Za hodinku a půl jsem tam byl jak za mlada. Tohle je fakt první letiště, kde jsem z centra došel pěšky :D A ještě po cestě byl krásný park, kde plavali v jezírku kachny a bylo tam příjmené posedět a strávit čas před odletem.
Lety do Lyonu byly všechny ok, sice to první letadlo do Londýna mělo 20 minut zpoždění, ale protože jsem měl dost času v Londýnu a přilítal jsem už rovnou na dobrý terminál, nebyl to problém.
Fotky z Belfastu:
Rainy day: https://plus.google.com/photos/103835723246528361107/albums/6052313574820733585
Sunny day: https://plus.google.com/photos/103835723246528361107/albums/6052314504585211569
hiking day: https://plus.google.com/photos/103835723246528361107/albums/6052709691633324929
Na hotelu mě na recepci přivátala recepční, která se pozastavila nad mojím jménem a ptala se jestli nejsem polák. Tak jsem ji řekl, že ne, že jsem čech, ale že žiju momentálně ve Varšavě a že umím polsky. Ona, že to je super a že ona je polka. Takže jsme se začali bavit polsky. Bylo vidět že má docela radost, že si může promluvit ve svoji mateřštině.
Přestože venku bylo hodně hnusně jsem se rozhodl nesedět na hotelu a vyjít ven prozkoumat aspoň část města. Ukázalo se to jako hodně dobrý nápad. Má to něco do sebe vidět britské město v pravém britském počasí :-) Protože je Belfast fakt malé město (zkruba jak Brno) a já bydlel docela v centru, mohl jsem to nejzajímavější historické jádro pochodit pěšky hned první den. Musím říct, že se to dalo taky díky jejich perfektnímu turistickému značení - v centru v podstatě odkudkoli vedou směrovky na ty nejzajímavější místa a památky a mají dokonce udělané turistické stezky (tj. mají např. žlutý Titanic trail - po stopách Titanicu - tj. stezka, která projde městem kolem nejzajímavějších míst spojených s historií Titanicu, apod.)
Ještě v to pondělí (což byl mimochodem státní svátek v UK) jsem stihl i muzeum Titanicu, které bylo hodně zajímavé - ani jsem předtím nevěděl, že Titanic byl vybudovaný právě v Belfastu a že Belfast bylo nejvýznamější loďařské město miulého století. Den jsem zakončil typickým irským jídlem: Prime steak and Guiness pie. A tak to má být.
Další den ráno začala práce (a taky nádherné počasí, které vydrželo až do konce mojeho pobytu tam). Byl jsem konzultovat v UTV - to je hlavní televize Severního Irska (tj. něco jako naše ČT1). To byla hodně zajímavá zkušenost, protože jsem byl na patře, kde se dělají zprávy a lítali tam pořád reportéři, stříhali videa do zpráv atd.
Každý den toho consultingu (3 denní záležitost) jsem končil 16:30 a hned po práci jsem rychle utíkal prozkoumat co nejvíc z Belfastu. Protože jsem všude chodil pěšky aBelfast je malý, tak musím říct, že za ty 3 dny jsem se cítil hodně dobře zorientovaný kde co je a jak kam dojít v celém centru Belfastu. Viděl jsem všechny věci, které mě zajímaly (City Hall, Grand Opera House, Queen's Univeristy, botanická zahrada, Albert memorial clock, a mnoho dalšího). Samozřejmostí byla ochutnávka místích/zajímavých jídel - bez gastronomické vložky by se neobešel žádný trip. Z místních jídel to krom již zmiňovaného Prime steak & Guiness pie byl Liver & Bacon boxty a irský burger. Ze zajímavýh to pak bylo nepálské jídlo jehož název si nepamatuju ale bylo mrtě dobré! Co na Belfastu bylo taky sympatické bylo to, že oproti Londýnu byl výrazně levnější (samozřejmě pořád pro nás drahý, ale ne tak jak Londýn).
Architektura města je nádherná, stará, na každých 100 metrech je další zajímavá Viktoriánská budova. Super. Na to že Belfast byl taky hodně vybombardovaný němci během Battle of Britain, to hodně dobře zrekonstruovali.
Nejlepší zážitek ale mám nakonec z posledního dne - ze čtvrtku po práci, kdy mě pustili o půlhodiny dřív a rozhodl jsem se, že je čas prozkoumat ty kopce, kterými je Belfast obehnaný (samozřejmě jen částečně, z části je tam moře). Srandovní bylo, že ten první den jak bylo zamračeno a byla mlha, tak ty kopce vůbec nebyly vidět a tak druhý den ráno, když bylo krásné azuro a já vykoukl ven, tak mě to hodně překvapilo jak hezky zelené je to okolo :-)
Koupil jsem si teda lístek na MHD (mají tam jen autobusy, ale říkají jim metro, což mě na začátku trochu zmátlo :-)) a poodjel směrem k těm kopcům do okrajové části Belfastu (konkrétně North Belfast). Vysedl jsem a začal si to čupat do kopce. Nejdříve jsem narazil na Belfast Castle. Což je hrad postavený v polovině Cave hill (to je ten velký kopec tam). Jako jiné budovy v Belfastu, hrad byl krásný, hostorický a udržovaný. Od hradu jsem začal čupat výš a výš až jsem se dostal na místa, kde byl úžasný výhled na celé město a na moře. Svítilo krásně sluíčko a já mohl běhat jen tak v tričku. Bylo to tam zelené, byly tam jeskyně, kam se dalo vlézt. Super. Tahle hiking část Belfast tripu byla nejlepší.
V pátek ráno jsem měl ještě tak 3 hodiny, ale protože už jsem centrum měl tak nachozené, že už nebylo co nového zkoumat, rozhodl jsem se, že pjdu na letiště pěšky. Mapa naznačovala že to skutečně není daleko (Belfast má dvě letiště - jedno pro domestic lety v rámci UK a druhé mezinárodní, já protože jsem zase letěl přes Londýn, jsem letěl z toho bližšího, pro domestic flights). Za hodinku a půl jsem tam byl jak za mlada. Tohle je fakt první letiště, kde jsem z centra došel pěšky :D A ještě po cestě byl krásný park, kde plavali v jezírku kachny a bylo tam příjmené posedět a strávit čas před odletem.
Lety do Lyonu byly všechny ok, sice to první letadlo do Londýna mělo 20 minut zpoždění, ale protože jsem měl dost času v Londýnu a přilítal jsem už rovnou na dobrý terminál, nebyl to problém.
Fotky z Belfastu:
Rainy day: https://plus.google.com/photos/103835723246528361107/albums/6052313574820733585
Sunny day: https://plus.google.com/photos/103835723246528361107/albums/6052314504585211569
hiking day: https://plus.google.com/photos/103835723246528361107/albums/6052709691633324929
úterý 2. září 2014
Eurotrip part 1: Warszawa, Brno, Ústí nad Orlicí, Praha
Přelom srpna a září byl ve znamení cestování a potkávání se s přáteli, to vše
pak proloženo práci. Ve skutečnosti by se tři týdny od 18.8. do 7.9. daly bez
nadsázky nazvat Eurotripem. Eurotripem bez jediného dnů formální dovolené z
práce. Ve zkratce to byla cesta Warszawa - Brno - Ústí nad Orlicí - Praha -
Belfast - Lyon - Brno - Zlatě Hory / Jeseník - Warszawa.
Začalo to tím, že jsem měl v Kentico brněnském officu školit studenty. Školení bylo od čtvrtku do pátku po osmi hodinách, tj standardní pracovní doba, zpříjemnění bylo ovšem hne v několika věcech - jednak se mnou mohla jet Iza, protože si domluvila ,že ty tři dny bude pracovat remote, a taky protože jsem mohl potkat známé a kamarády jak z Kentica (což se znásobilo tím, že jsme vydali verzi, takže v pátek byla Kentico party) tak outdoor lidí, se kterými jsme chodili po horách.
V sobotu ráno jsme s Izou zamířili do Ustí nad Orlicí, kde jsme byli pozvání na svatbu kamarádů Vlasty a Mchala z výšky. To byla super příležitost pokecat po dlouhé době s dalšími kamarády z Výšky, mezi kterými byl i Martin, který přijel na tu svatbu z Kanady.
Z Ústí nad Orlicí jsem zamířil do Prahy (Iza bohužel musela domů do Varšavy ovuli práci), kde jsem potřeboval přespat, protože jsem odlítal z Ruzyně v pondělí brzo ráno. Shodou okolností se na žádost o prespanina FB ozval bývalí spolubydlící s tím že nás druhý spolubydla z Brna též bude zrovna v Praze, protože z tama odjíždí dál. Takže neděle večer v Praze znamenala potkat kamarády, které jsem taky už hodně dlouho neviděl. Setkání bylo parádní, bylo hodně zajímavé se potkat po takové době a sledovat kam se kadý z nás posunul (sranda je, že jsme všichni studenti PhD :-))
V pondělí v 7 ráno jsem odlítal z Ruzyně pracovně na týden do Belfastu.
Fotky ze svatby:
Začalo to tím, že jsem měl v Kentico brněnském officu školit studenty. Školení bylo od čtvrtku do pátku po osmi hodinách, tj standardní pracovní doba, zpříjemnění bylo ovšem hne v několika věcech - jednak se mnou mohla jet Iza, protože si domluvila ,že ty tři dny bude pracovat remote, a taky protože jsem mohl potkat známé a kamarády jak z Kentica (což se znásobilo tím, že jsme vydali verzi, takže v pátek byla Kentico party) tak outdoor lidí, se kterými jsme chodili po horách.
V sobotu ráno jsme s Izou zamířili do Ustí nad Orlicí, kde jsme byli pozvání na svatbu kamarádů Vlasty a Mchala z výšky. To byla super příležitost pokecat po dlouhé době s dalšími kamarády z Výšky, mezi kterými byl i Martin, který přijel na tu svatbu z Kanady.
Z Ústí nad Orlicí jsem zamířil do Prahy (Iza bohužel musela domů do Varšavy ovuli práci), kde jsem potřeboval přespat, protože jsem odlítal z Ruzyně v pondělí brzo ráno. Shodou okolností se na žádost o prespanina FB ozval bývalí spolubydlící s tím že nás druhý spolubydla z Brna též bude zrovna v Praze, protože z tama odjíždí dál. Takže neděle večer v Praze znamenala potkat kamarády, které jsem taky už hodně dlouho neviděl. Setkání bylo parádní, bylo hodně zajímavé se potkat po takové době a sledovat kam se kadý z nás posunul (sranda je, že jsme všichni studenti PhD :-))
V pondělí v 7 ráno jsem odlítal z Ruzyně pracovně na týden do Belfastu.
Fotky ze svatby:
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)