Protože mi přijali článek na PhD workshop VLDB konference, která se konala letos v Itálii, letěl jsem v období 26.8. - 1.9. konferencovat do Italské Riva del Garda.
Konferencování předcházel super trip v Praze a Varšavě s Izou, kde jsme se potkali poté co se Iza s Kajou vrátili z jejich stopovacího tripu po Balkánu. V Praze jsme byli dva dny a spali jsme u Pepeho. Pak jsme se chtěli dostopovat z Prahy až do Varšavy, ale zasekli jsme se ve Wroclawi, odkud jsme nakonec jeli vlakem. Od pátku do pondělí rána jsme pak byli ve Varšavě.
Let z Varšavy byl až překvapivě v pohodě. Jednak neměl zpoždění (čehož jsem se dost býl, protože jsem měl v Bergamu jen 20 minut na to, abych našel autobus, který mě měl zavést do Riva del Garda. Let ale zpoždění neměl a tak to problém nebyl už díky tomu, že naopak ten autobus zpoždění měl a to skoro hodinové :-) Nicméně to ničemu nevadilo, protože tam už jsem zas tak nespěchal.
Po příjezdu jsem se hned šel ubytovat - najít hostel nebyl vůbec problém, protože je úplně v centru a jsou na něj dokonce směrovky jak na velké hotely. Týpek u check-in desku mluvil dobře anglicky, takže nebyl vůbec žádný problém. Týpeček říkal, že budu ubytovaný s dalšími účastníky konference, což byl ideál (ne ani tak protože bych byl rád, že si s nimi o tom můžu popovídat, ale spíš protože to byla jistá garance toho, že to nebudou nějaký zevliči, kteří by mě chtěli oorovat). Když jsem došel na pokoj, už tam byl jeden - Zhang z Hong Kongu. Správný týpeček, takový hodně nesmělý, měl jsem chvilu problém mu rozumět, ale člověk si i na asijskou angličtinu zvykne (spíš byl problém, že mluvil dost potichu).
Se Zhangem jsme se šli zaregistrovat na konferenci. U registration desku mě přivítala příjemná Italka, která měla celkem příznačný italský akcent (= mrtě silný akcent). Neváhal jsem se se slečnou dát do řeči a jako ice-breaker jsem šel rovnou na věc - tedy jsem se poptal po nejbližším free foodu. Uklidnilo mě když jsem už z dálky zahlédl již sice poloprázdné ale ne prázdné stoly kde se válely nevyužité koláčky a jiné sladké pečivo s malými lahvičkami džusu. Když pak slečna přidala že večer bude mrtě žranice a party, byl jsem klidný. Dostali jsme tašku plnou letáků a jiných blbostí a hlavně obrázkovou knížku s fotkami velkou jako prase :D
Hned po registraci jsem šel prověřit kvalitu místního cateringu. Vzal jsem si pár koláčku a džus a šel si v klidu sednout. Lidi tu ale hned ze začátku měli potřebu networkingu a přisedli si ke mě, aby se seznámili a pobavili se (až po sem všechno super, tak to má být). Bohužel ale scénář vždy proběhl takto:
X: Hi, I'm X
Já: Hi, I'm Štěpán
X: What is your topic / field of reserach
Já: <vysvětlil jsem>, what is yours?
X: bla bla bla <bez šance tomu rozumět, prostě něco o čem nemám ani páru>
Já: Super, super ... ehm, first time in Italy?
X: <diví se, že měním topic na něco ne-IT>
Zkrátka kdykoli jsem nahodil jiný topic než pracovní, tak lidi se nechytali. Až jsem z dálky uviděl holčinu, která tam seděla tak osamoceně a znudeně. Neváhal jsem a šel jsem za ní. A ukázalo se, že ano - opravdu měla přesně takové pocity z té konference jako já. Dali jsme se teda do řeči a čekali jsme na začátek žranice a party spolu. Šli jsme ven prozkoumat město a na zmrzlinu (v kavárně kde jsme si ji kupovali pracovaly dvě Polky, které se mezi sebou začaly bavit když nám dávali tu zmrzlinu, tak jsem prohodil pár vět i s nima - bylo příjemné slyšet známý slovanský jazyk :)) Slečna byla Němka, jmenovala se Anett, studuje ve Francii (Dijon) a chodí s Italem :)) Kombinace jak má být.
Po zmrzlině už rovnou začínala welcome rception (= žranice s party). Jídlo bylo dobré, bylo ho dost a díky tomu, že jsem byl s Anett to nebylo ani nudné. Úplnou náhodnou jsme narazili i na Tomáše, Slováka studujícího v Praze, který taky měl přednášku na PhD tracku. Věděl jsem, že tam má být, ale nečekal jsem, že ho potkám dřív než na té přednášce. Byla to celkem haluz. S Anett jsme viděli, že tam u stolu stojí osamocený týpek, tak jsme si řekli že za ním půjdeme a zapojíme ho - no a on to byl ten Tomáš.
Přes Tomáše jsme pak ještě poznali Endreho - Maďara, který vyrůstal v Srbsku a teď studuje v Německu. Obecně o zvlášní kombinace tu nebyla nouze! (už jsme zmiňoval svého spolubydlícího z hostelu - Zhanga, který byl Číňan studující v Hong Kongu?).
Na rautu bylo dobré taky to, že tam bylo nejenom jídlo zdarma, ale taky alkohol - šampaňské, ovocný punč (ten byl mrtě dobrý) a červené i bílé víno, v libovolném množství. Velice příjemné. S tím jak přibýval čas začali si lidi víc a víc všímat muziky, která hrála a za chvilu se začalo tančit. Byl to ale mega mazec - nejvíc tam pařili staří profesoři - jeden Inďák to tam roztáčel jak za mlada. Prý to byli nějaké slavné osobnosti dokonce. Byla to dost sranda to sledovat (informatický ples jak vyšitý!). Po dlouhém překecávání jsem vytáhl Andreho abychom šli též trochu poskákat. Bylo to dobré, vyskákal a vyblbnul se a kolem jedenácté jsem se odebral na hostel a šel spát.
Na pokoji už krom Zhanga byl i další týpeček - nějaký Maďar, který teda celkem riadně smrděl, ale tak co už. Hostel je hostel, že :)
Žádné komentáře:
Okomentovat