Vyšli jsme ještě za tmy s čelovkami ... postupovali jsme hodně dobře a ani jsme se nenadáli, už jsme byli v poslední části pod Hoverlou - před největším finálním stoupákem po žebru Hoverly (převýšení z 1850 na 2060).
S Kájošem jsme za chatou ještě před výstupem nechali jistou zátěž, kterou se nám už nechtělo nosit (byla tam naštěstí taková chajda, takže jsme to vykoumali za tou chatou v závětří :))
Výstup nebyl zdaleka takový jaký jsem ho čekal. Já očekával fakt mordu, ale (možná díky odložené zátěži) se šlo dobře a udělali jsme čup čup čup a byli jsme nahoře :) Dopili jsme slavnostně zbytky slivovice, kterou jsme měli - nejvyšší hora Ukrajiny byla zdolána.
Opět, to co jsme tam viděli se nedá popsat slovy a i fotky jsou jen slabý odvar ... Pod náma byla většina nižších částí zakrytá v mracích ... cítili jsme se jako bohové na Olympu ... mazec.
Sestup až do nějakých 1700 byl příjemný, nebořili jsme se, šlo se parádně, pořád jsme byli nad mraky, takže bylo krásně sluníčko, bylo vidět. Když jsme se ale dostali níž, do těch mraků, už tak hezky nebylo. Neviděli jsme na 20 metrů, začalo fučet a museli jsme jít hodně blízko sebe, abychom se nerozpojili a neztratili. I orientace byla náročnější. Každopádně Zuzka s Pítrem a Kajošem to zvládli a dostali jsme se tam, kam jsme chtěli. Před posledním kopcem hřebene, který jsme měli naplánovaný ještě přejít pořád bylo docela hnusné počasí a docela jsme zvažovali, že se na ten poslední kopec vyprdnem a začneme sestupovat už před ním ...
Jakoby to ale počasí slyšelo a mraky se rozehnaly a začalo zase svítit sluníčko. To bylo hodně dobré na náš morál a tak jsme se samozřejmě plní nového elánu (oběd též dost pomohl :)) vydali na ten poslední kopec. Nelitovali jsme, opět luxusní výhled.
Odtud jsme pak začali podle původního plánu sestupovat. Vzhledem k tomu, že bylo ještě dost brzo (mohlo být kolem dvanácté), tak jsme si mysleli, že to možná dáme ještě ten den ...
Žádné komentáře:
Okomentovat